Takže moje milé, mise stěhování zakončena! Byl to masakr, ale mě to vlastně nesmírně baví, protože pokaždé, když přebírám a vyhazuji staré věci, tak cítím, jak zase kus minulosti opouštím a otevírají se nové zítřky!
V sobotu jsem chtěla být sama, tak jsem odpoledne vzdala lyže a vyrazila na procházku podél Pece. Nuda? Kdepak. Když jsem se kutálela z kopce těmi metrovými závějemi, fakt jsem se upřímně nasmála! Nakonec jsem zapadla do první hospody a byť se mluví o suchém únoru, posezení u krbu jsem si naprosto bez výčitek zpříjemnila skleničkou, vlastně dvěma, červeného. Při tom mi hlavou proudily myšlenky směřující k tomuto blogu. Několik z vás se mě ptalo, jestli jsem v pohodě, že to z posledních textů vypadá spíš na depku. Kdepak, depka nehrozí a celou tu lednovou očistu vnímám naprosto pozitivně. Přináší totiž něco dobrého nejen mně…
Viva Knihobot!
Bylo to téměř 1 500 knížek. Necelých 200 z nich jsem opustit nechtěla a nechala si je. Představa, že bych měla všechny ostatní knihy přesouvat a převážet na další místo, mě úplně děsila. “Tak je dej na Knihobot!” ozvalo se z kanceláře a jen se tím opět potvrdilo, jak je vzájemná inspirace důležitá.
Takže posílám dál:
- Přeberte doma knihy, které s klidným srdcem pošlete dál
- Vyfoťte jejich hřbet a počkejte na potvrzení
- Zabalte a pošlete (zdarma!)
Oni knihy přeberou, nafotí, popíší a dají k prodeji na www.knihobot.cz. Vám pak už jenom postupně za každou prodanou knihu chodí koruny na účet. Je to boží služba!
Pomoc pro mě i pro Oděvní banku, hurá!
Úplně stejná patálie nastala s oblečením. Naštěstí se na nás úplnou „náhodou“ v těchto dnech obrátila Oděvní banka, která sama poprosila o sbírku pro potřebné. A tak jsme zabalili oblečení, povlečení a všechen zachovalý textil, přidali jsme i nádobí a nyní čekáme na odvoz. Takže další dvojí radost, protože to bylo nejen o velkém úklidu a čistce, ale také dobrém skutku!
Vyzkoušejte Potravinovou banku!
Přiznám se, že toto je tip, já osobně jsem tam zatím nic neposílala. Zároveň věřím, že to stojí za zmínku. Věděli jste, že v Evropě vyhodí každý z nás průměrně 96 kg jídla ročně a zároveň stoupá počet lidí v nouzi závislých na potravinové pomoci? Mě to dost překvapilo. V Čechách prý často vyhazujeme jídlo na hranici data spotřeby nebo ovoce a zeleninu, které jen „nevypadají hezky“. A přitom stačí vědět, že i jídlo se dá poslat dál. Tak přesně tohle chci ještě tento týden zkusit a udělat další dobrý skutek. Co vy? A kdyby toto nevyšlo, tak druhým tipem může být, že stačí jídlo zabalit do papírové tašky a napsat na ni „Pro vás bez domova“. Přesně toto aplikuji už několik let a pravidelně na místo pro bezdomovce donáším jídlo, které by brzy prošlo a já zrovna vyrážím na cesty a jiným to může pomoci.
Socky jsou mrtvé, ať žije král!
Pro všechny, kteří pravidelně pročítají mé řádky a pak píší a ptají se, nebo se neptají a zajímá je to – ano, jsme spolu. Jsme spolu hodně a je mi nyní obrovskou oporou ve všem, co tento blog ještě ani nezaznamenal. Takže platí, že #myking žije a #mojesocky jsou off.
Ať už vás zajímají mé životní zkušenosti, úsměvné patálie, přiznané prohry nebo prostě jen to, co mi zrovna týden přinesl a co jsem se zase naučila, za týden se opět “uvidíme” tady!
Foto: se souhlasem Evy Čejkové
Stěhování jste zvládla na výbornou a navíc se zbavila věcí, které Vám už byly k ničemu a někomu dalšímu pomohou, nebo vykouzlí radost. Hodně štěstí a radosti v “novém žití”. Ať se daří!
S chutí do toho a půl je hotovo, přeji mnoho pěkných cvil na cestě kupředu.
Evi, přeji Vám hodně štěstí do nové etapy ve Vašem životě a ať se Vám stále daří…♥♥♥
A nezapomeňte Z V O L N I T !!!!!!
krásně se Vás čte 🙂 viděla jsem Vaši kancelář při stěhování a říkala jsem si jak nesnaším stěhování a jsem ráda když nemusím 🙂 jak se rika nekdy lepsi vyhoret 🙁