Od lodiček po sekanou v housce. Takový byl další týden Evy Čejkové

Je pátek odpoledne, Františka jsem dala babičce a pálím to přes kopečky východních Čech za kolegou, kamarádem, kterého jsem roky neviděla. Najednou mezi poli stojí babička, taková ta pohádková, obklopená taškami a mává na mě. Zastavuji a ptám se: „Chcete svézt?“

„Viděla jste toho královského jelena?“ říká mi jedním dechem jako by ho právě potkala.

„Ne, neviděla.“

„To musíte opatrně a pomalu, panenko. A radši jestli mě svezete, já se bojím. Je to zámecký jelen, utekl tady kousek z Nových Hradů a je zvyklý, že od lidí dostával jídlo, tak mám strach, aby mě nenapadl.“ Naskládáme všechny tašky do auta a z dálky mžourám na ceduli, kde to vlastně jsem. Javorník-Vysoká.

Anděl strážný

Rozjíždím se pomalu, pořád povídá, udýchaná. Projíždíme kolem cedule a hned mi ukazuje, kde mám zastavit. Po 80 metrech? Nejdřív si myslím, jestli si nedělá legraci, ale opravdu po minutě jízdy zase všechno z auta vyndáváme a babičku nechávám na okraji vesnice. Pokračuji dál, volnějším tempem. Kde se tam vlastně s těmi taškami mezi poli vzala? Pořád si přemítám ty poslední minuty… Neměla mě ona skutečně jen zastavit, protože jinak by mi tam ten jelen vletěl? Co všechno mi stihla za tu minutku v autě převyprávět a předat, tolik lásky a starosti.

Kluk, který se nebál změny

Přijíždím k Honzovi, klukovi, se kterým jsem v Praze vymetla několik hospod. Hodně jsme toho přemleli, hodně jsme si věřili a vymysleli jsme spolu Testuj.to. On to celé naprogramoval a byl velkou podporou, když se vyjednávalo s Heurekou. Pak odešel, odstěhoval se sem, na konec světa. Po třech letech má další tři přírůsty, takže celkem 7 dětí. K tomu 70 slepic (dle posledního počítání), 7 koček, zatím jednoho psa, obrovské hektary půdy a 1 počítač (to je to jediné, co mi připomíná ještě jeho život v Praze). Možná by na něj někteří koukali jako na blázna, ale pro mě je inspirací. Zabalil to a odešel.

Cestou zpátky si přehrávám celý svůj týden i to, co mě čeká další letní dny, kde jsem byla včera a kde dneska. Připomínám si SMS od Míši: Ženská mnoha tváří – v super cool IT firmě baští sekanou v housce – fotku!“ Ví, že by se to mohlo hodit do blogu a že já fakt moc nefotím.

Žena mnoha poloh

Takže joooo, mě to vlastně strašně baví. Tyhle role a proměny ženy. Byl to intenzivní týden, plný schůzek. Hodně s týmem Testuj.to, další den s Míšou on-line a s našimi IT kluky pro Ženy s.r.o. Ve středu jsem dokonce natáhla lodičky a vyrazila na takové to mega důležité jednání, kdy vlastně ani nevíte, proč tam jdete, ale prostě vás to udržuje v té důležitosti. Několikrát jsem se stavila na kontrole v Bufáčku, byl tam i brácha, TV Nova o nás natáčela reportáž. Takže i přesto, že jsem si řekla, že bílé pečivo teď nebudu, jsem si tu sekačku v housce zase dala.

V příštím týdnu budu mít 3-7 dětí. Ano, jenom jedno je moje, ale pořád bude plná chata, zvířat zatím pomálu, ale i v tom se Honzovi časem přiblížím. Natáhnu dlouhou domácí sukni a budu péct buchty, pak vezmu totálně nesexy šortky s plínou a vyrazíme na kola, ráno v šest si sama skočím nahá do lomu.

Že prý mám spoustu poloh, mi tuhle říkal jeden klient. Pro některé jsem blázen, pozérka, pro jiné parťák i inspirace. Naštěstí mi je už dlouho jedno, co si o mne kdo myslí, protože František to shrnul v týdnu úplně parádně: „Mamá, kdy s tebou můžu na brigádu do práce zase? A kdy pojedeme do Chrasti? A kdy se vrátíš do televize? Já bych zase chtěl natáčet. A kdy pojedeme k moři? A půjdeš se mnou malovat?“ Tohle dítě nemůže mít přeci obyčejnou mámu. Tohle akční dítě potřebuje akční matku, která mu ukáže pestrost života, aby si mohl jednou sám vybrat, jakou cestou půjde…

Foto: se souhlasem Evy Čejkové