Postavím se a šíleně se mi zamotá hlava. Jako vždy jdu směrem k pódiu rázným krokem a vůbec si nepřipouštím, že by to dopadlo jinak, než že se zase všechno rychle „nahodí“ zpátky. Stojím na pódiu, lidé přede mnou jsou rozmazaní. Nevadí, že já měla nechat ty brýle. Začínám mluvit a nemůžu se nadechnout. Ztrácím úplně kontrolu nad svým dechem, do toho musím mluvit a průšvih je blíž, než si myslím. Možná dokonce ještě větší, než jsem si kdy myslela. Po chvilce hostům, posluchačům přiznávám, že jsem nervózní. Pravda ale je, že jsem úplně KO a vůbec nevím, co se to s tím mým tělem děje?! Vždyť jsem byla tak nakopnutá, ráda jsem zase vstávala s milionem nápadů a těšením se, co vše přijde a najednou toto?! Když hlava ok, tak tělo off?!
Takže, moje milé, tohle je fakt krátký blog. Ani nechtějte vědět, jak blbě, trapně a vůbec divně mi bylo po tomto zážitku, když jsem odcházela z pódia a pak mezi těmi lidmi ještě strávila odpoledne. Rozhodnutí padlo ještě ten den. Sedím na letišti, poprvé v životě (tom pracovním) bez PC a s utlumenými notifikacemi v telefonu. Minimálně 14 dní budu dělat, že nic z toho neexistuje…
Poprvé v životě nebalím kufr, nehledám trendy outfit na letiště a šatičky k moři. Rvu to nejdůležitější na dlouhou cestu po svých do krosny a vyrážím. Kam? Rovnou za nosem! Tak mi držte pěsti, snad to tam pochopím…
Vaše Eva
Foto: se souhlasem Evy Čejkové
Evča moc děkuje za milé i povzbuzující vzkazy! Posílá pozdrav z daleka 😉
Děkujeme, hlavně, ať Evča odpočívá 🙂
Evičko, píšu vám to vždy, musíte zvolnit, opravdu. Nedá se donekonečna jet na 1000 %, tělo to neunese….
Užijte si dovolenou bez všech technologíí a bude líp… a i tam byste měla zvážit, co dál, kde zvolnit, co nechat jiným… život máme jen jeden!!! ♥♥♥
Přeji……
Moc si to užijte, důležité je si to umět přiznat a napravit včas chybu. Myslím, že každý se s tím už bohužel setkal. Jste statečná a zasloužíte si pořádnou dávku relaxu. Moc Vám držím palce. Užijte si.
Fyzické zhroucení u mě nenastalo, takže netuším, jak nepříjemné to je, mohu si to pouze představit, navíc když je to před publikem, přede svědky. Avšak je pravda, že v posledních měsících jsem velmi napnutá a kolikrát přijde den, kdy se obávám, že bouchnu, že ten tlak, co cítím, co mě napíná, už je moc velký. Zatím jsem to vždy nějak rozdýchala. Ovšem vzhledem k tomu, že se tyto dny opakovaně vrací, jsem to nevyřešila dlouhodobě, jen vždy na dobu určitou. Přeji zdraví a klidný pobyt. 🙂
Jo je fakt, že mi přijde, že poslední léta si lidé opravdu nakládají víc, než je nutné a potřebné. Že se honí za každou cenu a ve výsledku naprosto zbytečně….Ve finále pak zjistí, že když půlku toho, co dříve “bylo nutno” vypustí, tak se zhola nic nestane…. Tak ať se cesta “rovnou za nosem” vydaří a přinese, co přinést má….