Melánie Klvaňová je nadanou studentkou Masarykovy univerzity a velmi úspěšnou absolventkou programu Seeds for the Future, který ji zavedl až do daleké Číny. Jako jediná česká zástupkyně dostala možnost poznat svět, kterému vládnou nejnovější technologie včetně umělé inteligence (AI). Co všechno program obnáší a zlákaly Melánii více technologie než humanitní obory? Nejen o tom jsme si povídaly v rozhovoru, který se někomu může stát i inspirací, aby zkusil svůj život obohatit něčím novým.
Původně jste začínala studiem mezinárodních vztahů a k tomu si přibrala bezpečnostní studia. Proč právě tato kombinace?
Oba obory se vyučují na stejné fakultě Masarykovy univerzity a jelikož jsem si chtěla rozšířit obzory, zkusila jsem je propojit. Zároveň jsem si nebyla jistá, kterým směrem se vydat a možnost vyzkoušet bezpečnostní studia mi přišla jako dobrý nápad. Obory se ale hodně prolínají, protože mezinárodní bezpečnost je velké téma v rámci bezpečnostních studií a mě to i trochu více nasměrovalo na energetickou bezpečnost a mezinárodní vztahy, které nyní studuji.
Zúčastnila jste se programu Seeds for the Future. Můžete nám ho přiblížit a jak jste se k němu dostala? Co Vám program přinesl?
O programu jsem se dozvěděla už asi před dvěma lety, ale tehdy mi utekl deadline, takže jsem se přihlásila až do dalšího ročníku. Cíleně jsem hledala možnosti, jak se dovzdělat v oblasti technologií jako jsou umělá inteligence, 5G sítě a další, protože tato témata hodně rezonují mediálním prostorem. Zvláště pak od podzimu 2022, kdy byl zpřístupněn ChatGPT veřejnosti. Přišlo mi tedy, že tato oblast nabírá na důležitosti a nechtěla jsem, aby mi ujel vlak. Zároveň jsem si říkala, že možná objevím nějaké potenciální přesahy do mého oboru, které bych následně mohla využít pro případný budoucí výzkum nebo karierní uplatnění. Seeds for the Future program je skvělý v mnoha ohledech, především není příliš technický, takže je přístupný i pro mě jako studentku sociálněvědního oboru. Šlo hodně i o úvod do různých technologií, což mi vyhovovalo, byl to takový první schůdek k určitému nasměrování a dalším rozvíjejícím kurzům. Pro studenty je také plusem, že je program zdarma.
Jak vlastně program probíhá?
Celý program, tedy kromě výjezdu do Číny, probíhal on-line. Vždy dopoledne jsme měli přednášky a workshopy, které se týkaly leadershipu a technologií. Měli jsme za úkol projít si čtyřmi moduly zaměřenými na umělou inteligenci (AI), 5G sítě, cloud a Digital Power. Dále jsme měli možnost se v rámci Q&A části vyptávat expertů z Huawei na nejrůznější otázky týkající se nejen daných témat, ale také jejich vizí do budoucna. V jedné části programu jsme pak dostali za úkol zpracovat podnikatelský plán vycházející z cílů udržitelného rozvoje OSN. Měli jsme si ve skupinkách zvolit jeden z cílů, který s námi nejvíce rezonuje, a zamyslet se nad tím, co je hlavním problémem, jak bychom mohli přispět k jeho vyřešení nebo jaká technologie by mohla být využita. Následně bylo zapotřebí vše zpracovat do formy podnikatelského plánu, vytvořit prezentaci pro případné investory a tu pak na konci kurzu představit.
Čím se zabýval konkrétně váš projekt?
Náš projekt se týkal aplikace umělé inteligence, která by mohla vylepšit fungování programu v rámci spolupráce se satelity. Účelem bylo nějakým způsobem zlepšit prevenci požárů lesů, což bylo v danou chvíli velmi aktuální téma, a tedy i přirozený směr, kudy se ubírat. Vnímali jsme v tomto ohledu velkou urgenci, protože další dvě skupinky pracovali na obdobném tématu.
Projekt Vás dostal jako jedinou českou zástupkyni až do Číny. V čem Vás to obohatilo?
Určitě šlo o nějaký další rozvoj celého programu a určitého vhledu do různých technologií. Také to byla příležitost nahlédnout do jedné z největších technologických firem a podívat se do určité míry, jakým způsobem a na čem tam pracují, šlo z toho rozpoznat jejich vize pro budoucnost, což pro mě bylo hodně inspirativní. Před cestou jsem o Číně hodně četla a věnovala jí spoustu seminárních prací, ale skutečně ji navštívit je zcela něco jiného. Vidíte, jak tam lidé žijí, jak se stravují i jakým způsobem jsou koncipována města. Pro mě to byl takový kulturní šok, protože realita se vůbec nedá srovnat s tím, co si přečtete.
Měla jste i možnost více poznat tamní kulturu?
Byla to taková sonda do čínské kultury. Téměř každý večer jsme vyzkoušeli místní kuchyni, brali nás do různých restaurací, které se zaměřují na určitý region Číny, což bylo hodně obohacující. Vůbec se to nepodobá čínským restauracím, které známe od nás, to mě překvapilo. Zároveň jsme absolvovali různé výlety za kulturou, výšlap na horu Kuan-jin, kde jsme viděli krásný chrám a obrovskou sochu buddhy a také to, jak se tamní lidé před chrámem chovají.
Je něco, co Vás v Číně opravdu překvapilo?
Bylo toho hodně, ale když to vezmu od začátku, tak jsem věděla, že tam moc nepořídím s Googlem a běžnými sociálními sítěmi, které tady používám každý den. Chtěla jsem se na to připravit a stáhla si nějaké aplikace, jenže to nepomohlo a ve chvíli, kdy jsme přišla na čínské letiště, většina mých aplikací přestala fungovat. Bylo to celé trochu matoucí a stresující, protože najednou byla všude jen čínština, kterou neumím přečíst a i úplně běžná věc, jako koupit si lístek na metro, je tak bez znalosti čínštiny téměř nemožná věc. V tomto je Čína oproti jiným zemím cizincům hodně málo přístupná. Jinak mě překvapilo skoro všechno od jídla přes chování lidí či strukturu měst až po využívání technologií. Například tam najdete interaktivní zrcadla a toalety, které se samy čistí.
Připadalo mi, že tam bylo tolik nových vjemů, na které jsem se ani nemohla připravit. Možná bych si třeba nekoupila ani vodu v automatu, protože vám tam obličej snímá kamera a nejsem si jistá, zda ověřuje věk či identitu.
Pokud byste měla program Seeds for the Future doporučit dalším studentům, proč by do toho měli jít?
Forma programu by se měla měnit a probíhat živě, takže si nejsem jistá, nakolik se moje zkušenosti potkají s těmi jejich. Obecně bych ale program mohla doporučit úplně každému a nezáleží na tom, jestli jste studentem technické nebo humanitně zaměřené školy. Získáte určitý základ a záleží hlavně na tom, jestli se chcete zajímat o technologie a vyvíjet se v nich.
Vy se chcete i nadále věnovat technologiím nebo se více zaměřovat humanitním směrem?
To je dobrá otázka. Často říkám, že každý rok mě nadchne trochu něco jiného, ale zároveň je tam nějaká linka, kterou se oba světy snažím propojit. I obor, který teď studuji, je hodně multioborový a technologie probírané v rámci programu mají velký potenciál v tom, jak zlepšit fungování energetického systému. Tímhle směrem bych se tedy chtěla ubírat a uvidíme, co se tam pro mě najde.
Co se týče umělé inteligence, opravdu je třeba se jí obávat nebo může být spíše prospěšná?
To je asi spíše filozofická otázka, já beru AI jako nějaký nástroj a jako každý nástroj může být využita k dobrým i špatným věcem. Nejsem si jistá, nakolik nás třeba navádí určité nástroje ke špatným věcem, nebo nakolik u nás vyvolávají špatné myšlenky, jak to prokázaly některé průzkumy například u sociálních sítí. Jsem někde mezi, ale více se na AI dívám optimisticky ve smyslu, že bychom jí měli dát šanci a zkoumat různé cesty, jakým způsobem ji můžeme využít k lepšímu. Myslím si, že má velký potenciál, ale musíme ho ještě objevit.
Ve své závěrečné práci se zabýváte rolí sociálních médií, a to v dosti specifické geografické oblasti. Proč jste si zvolila právě toto téma a jihovýchodní Asii?
Když na to odpovím lidsky, tak jihovýchodní Asie je velmi krásná a chtěla bych se tam jednou podívat, ale zároveň státy, které jsem si vybrala, tedy Indonésie, Filipíny a Thajsko mi přišly jako velmi vhodné na zkoumání dopadů sociálních sítí, protože koncentrace uživatelů těchto sítí je tam nejvyšší na světě.
A jsou tam nějaká specifika oproti Evropě?
Zkoumala jsem hlavně možné dopady využívá sociálních sítí na demokratickou regresi a samozřejmě, že do využívání sociálních sítí se promítá úplně všechno, kultura, historie, ekonomika, takže v určité míře je to odlišné od Evropy. Už si ale úplně nepamatuji statistiky využívání. V jihovýchodní Asii existují rozdílné míry vzdělanosti obyvatel, což má také dopady na využívání sociálních sítí nebo i důvěru v určité typy obsahu, ale nedokážu říct, nakolik jsme například odolnější vůči dezinformacím.
Jste aktivní i ve skupině věnující se klimatickým otázkám. Je Vám toto téma blízké?
Určitě, klimatické otázky jsou mi hodně blízké, protože i energetika má velký dopad na klimatickou změnu. Snažím se tedy dovzdělávat v tématu klimatických změn a dalších souvisejících tématech. Například působím jako výpomoc Klimatického a energetického týmu v Jihomoravské agentuře pro veřejné inovace JINAG, který zpracovává Klimatický akční plán. Měla jsem možnost zpracovávat pro ně data, zkoumat a shánět stakeholdery, konkrétně zapojení mladých lidí do klimatického akčního plánu. Zároveň jsem měla možnost působit i jako jeden z mladých stakeholderů a vyjádřit se k tomu, jak vnímám a jaké jsou problémy v Jihomoravském kraji a jaké řešení bych si představovala.
Můžeme naznačit, co by bylo dobré zlepšit?
Hodně věcí. Ono se to dá rozdělit na několik kategorií, od energetiky přes krajinu až po problematiku sídel. Například nějakým způsobem více zakomponovat obnovitelné zdroje nebo rozšiřovat zeleň pro prevenci tepelných ostrovů. Na setkání stakeholderů mě potěšilo, že tam panovala společná ambice kraj někam posunout.
Je nějaký stát, kde se můžeme inspirovat, například co se týče práce s obnovitelnými zdroji?
Osobně jsem se hodně věnovala Číně, která je velkým investorem do obnovitelných zdrojů. V určitém smyslu můžeme říct, že v tomto směru je Čína příkladem, i když má své mouchy. Častý argument v Česku v souvislosti s ne tak velkým rozšiřováním obnovitelných zdrojů jsou byrokratické problémy a pak také naše zkušenosti s boomem solárních panelů v minulé dekádě.
Co doma říkali na to, že letíte do Číny?
Oni už jsou docela zvyklí, že občas přijdu s tím, že letím do Ekvádoru nebo do New Yorku, ale samozřejmě padly klasické otázky, jako “proč” a “nebojíš se”.
Takže se dá říci, že ráda cestujete?
Určitě, i když poslední dobou mám problém nebát se v letadle, ale moc ráda cestuji a poznávám, jak lidé jinde žijí. A čím dál, tím lépe, protože tam lidé žijí opravdu hodně odlišně od Evropy a přijde mi, že je to i zajímavější a je tam více podnětů k prozkoumávání a učení se.
A lákají Vás spíše méně turisty vyhledávané destinace nebo pulsující města?
Vždy záleží na aktuálním rozpoložení, obojí má svoje kouzlo a má co nabídnout. Hodně dlouho mě láká východní Asie, takže jsem ráda, že jsem měla možnost navštívit Čínu. V létě se podívám i do Jižní Koreje a do Japonska, potom snad i do jihovýchodní Asie. Ale přeci jen trochu zajímavější jsou pro mě ty méně navštěvované destinace. Představují takový větší kulturní šok, a to mám ráda, protože to nabourává nějaké mé stereotypy. Například o Ekvádoru jsem nevěděla téměř nic, jen to, že je v Latinské Americe a vyváží k nám banány, ale jak jsem tu zemi poznala víc, tak wow, v každém aspektu mě překvapila.
Napadlo Vás třeba učit se čínsky nebo podobný jazyk, když vás lákají tyto země?
Učila jsem se rok čínsky a teď se učím japonsky, abych se tam neztratila, protože strávím v Japonsku celé léto. Musím říct, že japonština mi přijde daleko lehčí než čínština.
A do Japonska letíte za nějakým cílem nebo jako turista?
Letím tam na stáž do agentury CzechTrade, je to zase můj způsob, jak si rozšířit obzory. O Japonsku jsem už také dlouho snila a když jsem hledala nějaké možnosti stáží, tak mě CzechTrade hodně zaujal a uvidíme, zda se tam najdou i nějaké prolinky s energetikou, s mezinárodními vztahy určitě.
Jaké máte sny do budoucna?
Samozřejmě se nyní nabízí, že když mohu nabídnout pomocnou ruku ke Klimatickému akčnímu plánu, tak bych byla ráda, aby byla vytvořena nějaká konstruktivní opatření, která se opravdu zrealizují. Zároveň patřím do generace Z, takže vnímám i určitou klimatickou urgenci a že bych měla nějakým způsobem participovat. To je jeden z mých snů, aby se ta opatření realizovala a třeba jsme i inspirovali další regiony a země nebo abychom se nějakým konstruktivní způsobem domluvili a nezhoršovali stav planety.
Pak samozřejmě chci úspěšně dostudovat vysokou školu a podívat se do dalších zemí, třeba do Peru nebo Chile. Tam bych se ráda podívala kvůli přírodě a kultuře, protože Latinská Amerika mě nadchla, takže tenhle kout světa bych chtěla více objevovat
Máte nějaké motto, kterým se řídíte?
Nevím, jestli se tomu dá říkat motto, ale u pracovního stolu mám připevněný lístek, na kterém je napsáno „Happiness comes from solving problems“, a pod ním ještě další, který říká: „Co byste udělali, kdybyste se nebáli?“. Druhý pochází z knihy „Kam se poděl můj sýr?“ a oba je mám na očích, abych si jejich poselství občas připomínala.
Foto: se souhlasem Melánie Klvaňové
