Tachov vyměnila za Kanadu, práci v bance za kreativní profesi. Na změnu není nikdy pozdě!
Kdyby nebylo životního zlomu v osmadvaceti letech, seděla by nejspíš ještě dnes za přepážkou v bance a dělala práci, která ji nebaví. Jenže Marie Copps se rozhodla jinak. Neobešlo se to bez slz a velkých překážek, každopádně dnes úspěšná módní návrhářka žijící v Kanadě slouží jako příklad tvrzení, že sny se mohou plnit každému, kdo na nich pracuje.
Kdysi se nechtěla přestěhovat ani z Tachova do Liberce, načež se o pár let později přesunula na druhou stranu světa. Ale nepředbíhejme. Marie odmalička milovala módu, nicméně stejně jako spousta jiných také ona dala z různých důvodů před sny nakonec přednost jistotám, konkrétně studiu ekonomické školy a práci v bance. Mohla se vdát, mít děti a zůstat v rodném městě už navěky. Jenže když jí bylo osmadvacet, přišli na pobočku k přepážce dva mladí studenti s žádostí o zrušení stávajících bankovních účtů. Když se jich ptala, proč se tak rozhodli, uslyšela že „tady nic není, jedeme do Ameriky“. Marie už předtím měla nutkání ve svém životě něco změnit, teď však dostala jasný signál, aby to udělala. Opustila dlouholetý vztah a odešla z rodného města nejprve do Prahy, kde se přihlásila ke studiu psychologie. Jenže neuspěla. A tak přišla na řadu druhá možnost, studium jazyka v zahraničí. „Dodnes nevím, proč tenkrát padlo rozhodnutí na Kanadu a Toronto, odjakživa jsem totiž byla zamilovaná do New Yorku. Každopádně poslechla jsem svou intuici, která mě často vedla k pro mě na začátku velmi nepochopitelným rozhodnutím, a dobře jsem udělala,“ vypráví. Nasedla na letadlo, jenže to na místo určení nedoletělo, a tak se záhy ocitla zpátky v Praze. „Byla jsem přesvědčená, že je to nějaká forma zkoušky, jestli si za svým rozhodnutím stojím,“ říká. Nakonec se ukázalo, že si za ním stála pevněji, než sama čekala. Letos to bude patnáct let, co Marie odešla do Kanady.
„Nejtěžší je vybrat si“
V Česku se o zemích na druhé straně Atlantiku pořád mluví jako o rájích příležitostí a splněných snů, takže málokdo vidí negativa. Totiž že množství příležitostí je jako oceán, ve kterém se snadno utopíte, když si neumíte vybrat a také že konkurence je tu několikanásobně větší, takže prosazení se bývá o dost složitější úkol než doma. Počáteční euforie z rozhodnutí změnit svůj život tak v Kanadě z Marie vyprchávala doslova po hodinách. V cizí zemi jí najednou chybělo mnohem víc než jazykové znalosti: neměla sebevědomí, odvahu, neměla dovednosti nutné k rozhodování se a prosazení. Navíc dvouměsíční jazykový kurz se krátil čím dál rychleji a Marie věděla jen jedno: že ještě nechce zpátky do Čech. „Prodloužila jsem si pobyt o měsíc, ale situace se spíš zhoršila. Měla jsem tak intenzivní pocity prázdna, že jsem týden jen ležela v posteli a vůbec nevyšla ven. Můj pobyt v Kanadě se chýlil ke konci a já jsem absolutně netušila, kam a jak dál se v životě vydat. Přitom možností bylo tolik! Nebo právě proto? Prožívala jsem mimořádně temné období a dokonce mě napadalo, jestli má vůbec cenu pokračovat dál,“ svěřuje se. V době největšího zoufalství potkala lásku a ruku v ruce s ní přišla i inspirace. Konkrétně v domácím dekoru, do kterého se Marie pustila se stoprocentním nasazením. Pak porodila dceru Lauren Grace, vdala se, to všechno už za neustálého pendlování mezi Kanadou a Čechy. Ačkoliv život v Kanadě se jí líbil, všechny kreativní počiny od začátku směrovala zpátky domů. „Zpočátku mě blokovala nesnadná komunikace. V angličtině jsem sice mluvila, ale nepsala, což mě odrazovalo to vůbec zkoušet. V pozadí toho však stálo mé malé sebevědomí a vnitřní pocit, že prostě nejsem dost dobrá, a že když nemám vzdělání, nemám vlastně právo pouštět se do něčeho takového jako umělecká tvorba. Je to samozřejmě hloupost, ale vymazat si toto negativní nastavení z hlavy mi trvalo mnoho let,“ líčí. Proto i rekvalifikační kurz floristiky si dělala v Česku. V roce 2003 vydala floristický katalog pro nevěsty, krátce poté se pak začala věnovat i módě.
Česko, nebo Kanada?
V Česku se Marii ze začátku dařilo, jenže neustálé pendlování bylo pro matku malé dcery čím dál náročnější. Když pak nevyšel jeden z projektů, na který se připravovala, znovu poslechla svou intuici a s módními projekty v Česku skončila. V Kanadě sice začínala takřka z nuly, ovšem s podporou, kterou doma tak silně necítila. Přestože v módě je samouk, v Kanadě se dnes Marie věnuje především tvorbě nápadných pokrývek hlavy, které se objevily v několika módních editorialech v kanadských a amerických časopisech i v hudebním videoklipu na populární televizní stanici MUCH Music. Aby si svoji tvorbu mohla sama i zdokumentovat, téměř celý loňský a předloňský rok strávila studiem profesionální fotografie u New York Institute of Photography. Ze spojení obou kreativních dovedností – navrhování a fotografie – vznikl i její nejnovější projekt nazvaný „Project C“. Fotografie kanadské vlajky, na které má modelka na hlavě list ve tvaru javorového listu, je formou osobní oslavy toho, že se Marie po patnácti letech nakonec rozhodla zažádat o kanadské občanství. Javorový list, který je 46 cm vysoký a 68 cm široký, a který se skládá z 15 různých druhů textilií a prýmků, trvalo vyrobit přes padesát hodin. Zdokumentovaný je nejen výsledek, ale i celý proces líčení a focení, z něhož vzniklo krátké video. Projekt je oslavou národního svátku Dne Kanady, který se koná 1. července.
Přijďte na výstavu:
Pro rodné město Tachov připravila Marie Copps rovněž výstavu pětadvaceti fotografií z Kanady, Spojených států amerických, Jamajky a Aruby. Výstava „Za Atlantikem 1999 – 2014“ mapující patnáct let života v cizině se bude konat v Městské galerii v Tachově. Vernisáž je plánována na 23. července, výstava pak potrvá od 25. 7. do 7. 9. 2014.
Foto: K. William
