21. únor je dnem, kdy slaví svátek Lenka (a Eleonora). V České republice jich žije více než 118 000 a všem přejeme všechno nejlepší k svátku. Málokdo ovšem ví, že tento den je i Mezinárodním dnem mateřského jazyka. Jistě, nejde o státní den a pravděpodobně si večer neotevřete sedmičku vína na jeho oslavu. Tím neříkám, že byste si ji nemohli otevřít jen tak.
Komunikace je zásadní, tak na to nezapomínejme
Mateřský jazyk bereme totiž tak trochu jako samozřejmost. To je jistě dobře, jedná se o náš základní dorozumívací prostředek, který každodenně používáme. Stejně jako dýcháme vzduch, pijeme vodu, jíme jídlo a naplňujeme další základní lidské potřeby. Poslední dobou je velkým tématem ESG (čti: íesdží). Možná jste o této zkratce již slyšeli – znamená to Environmental, Social and Governance a ve stručnosti je to celé o udržitelnosti, ekologii a sociálních vztazích a je snahou celé Evropy, aby se nám všem zkrátka na Zemi žilo lépe a abychom ji uchovali pro budoucí generace. Nemalou měrou se snažíme pečovat o životní prostředí, rezonují témata jako fotovoltaika, elektromobilita, emise. Rozvíjí se téma rovnosti – pohlaví, věk, zaměstnávaní žen, zkrácené úvazky, work-life balance apod.
Je zvláštní, že na komunikaci a mateřský jazyk se tolik pozornosti nesoustředí. Ano, máme spoustu geniálních komunikačních nástrojů a zařízení. Máme sociální sítě, on-line můžeme jedním tlačítkem komunikovat s celým světem. Přesto se nám to mnohdy nedaří. Komunikace se zkracuje do zkratek a emotikonů, mladá generace preferuje jen on-line formu, v práci jsme zahlceni e-maily, a to nemluvím o sociálních sítích a komentáři pod články, kde se to hemží anonymní agresí, dezinformacemi a nenávistí. V kontextu válek a konfliktů po celém světě bychom si rovněž měli uvědomit, že mateřský jazyk není až tak úplně samozřejmostí. Ze školy víme, že stačilo málo a mluvilo se u nás německy. Pak přišlo období, kdy se u nás německy mluvilo a vystřídalo ho období, kdy jsme se ve školách učili jen rusky, následně vstoupila do módy angličtina apod. Ano, češtinu máme povinnou, a dokonce se z ní maturuje. Jednorázově se naučíme „ruchovce lumírovce“ a zkuste si dnes na jediného vzpomenout.
Vaší vizitkou jsou i sociální sítě
Je škoda, že od školy o svou mateřštinu vlastně nepečujeme. Nemám na mysli mluvené slovo – byť všichni víme, jak je důležitá slovní zásoba a vyjadřovací schopnosti. Tam se zkrátka mnohé schová. Když jsem zmínila sociální sítě, tak jistě dobře víte, jaké jsou v písemném projevu obrovské rozdíly mezi jednotlivými autory. Ty „nejchytřejší“ příspěvky bývají často charakteristické velkým počtem chyb a přirozeně tyto chyby vnímáme jako vizitku autora. Není samozřejmě nutné psát hyperkorektní akademickou češtinou, ale měli bychom se všichni snažit psát bez chyb. Každý nám pak snáze promine občasný překlep. A není to snadné – čárky, s/z, i/y, shoda přísudku s podmětem, ale i umění správně napsat myšlenku nebo krátký příspěvek. Na štěstí mám pro vás řešení. Vytvořili jsme velmi populární a zábavný e-learningový kurz www.pisemnakomunikace.cz.
Autorka: Mgr. Lenka Cyprichová
a jedna z dnešních oslavenkyň
Foto: Shutterstock
Češtinu studuji – přesněji učitelství a musím říct, že ani někteří mí spolužáci na tom nejsou, co se týče vyjadřování, zrovna nejlépe. A když jsem byla na praxi v deváté třídě, byla jsem jejich ne/znalostmi docela zděšená.
Snažím se číst
Děkuji za přání k svátku, je to od Vás milé…
No a u češtiny mi hodně vadí, jak se zkracuje, používají se hodně často anglické výrazy, kterým my starší, nerozumíme. Často si otvírám nějaký překladač a snažím se zjistit, co dané slovo znamená… a když je to celá věta, kterou mi překladač přeloží po svém, tak se ptám dcery… Za ni jsem ráda, že jsem ji od 3. třídy ZŠ dala na jazykovou školu.
souhlasím s paní Korpášovou, bohužel poslední dobou málokdo napíše větu bez pravopisné chyby, ale sama cítím, že je to moderní dobou, sociální sítě, sms, emaily. Přestali jsme číst knihy, vzdělávat se…
Já čtu pořád, každý den musím knihu otevřít a číst, a bohužel, i v knihách často nacházím hrubé chyby… Někdo překlad odflákne a je to znát 🙁
Tak tak, s knížkami to mám stejně, bez klasické knihy si vůbec život nedovedu představit.
Přijde mi, že čeština dostává poslední léta slušně “na frak”. A to, že má někdo z jazyka maturitu, či že vystudoval VŠ ještě nezaručí, že rodný jazyk umí ovládat.