216

Evu Čerešňákovou můžete znát jako Českou vicemiss roku 2007 nebo moderátorku, manažerku a teď už i spisovatelku. Rozhodla se zariskovat a sama si vydala knihu MISS, sny vs. realita, kde popisuje právě zákulisí soutěže. Kromě toho neváhá pomáhat. V rámci vlastního charitativního projektu třeba otevřela školu v Bangladéši.
5 otázek pro Evu Čerešňákovou
Napsala jste knihu a sama jste si ji vydala. Chtěla jste vždycky psát? Co bylo impulzem pro to se do knihy skutečně pustit?
Psaní mě nesmírně baví a bavilo i dříve. Jen mě nikdy nenapadlo, že bych mohla napsat knihu. 🙂 Spíše jsem si psala deníky, zážitky z cest, občas nějaký příspěvek na blog a psala jsem vždy i hodně pracovních věcí a dokumentů. Před více jak třemi lety mě napadlo pokusit se napsat knihu. Nevím, co bylo hlavním impulsem, ale přišel nápad a mně se líbil, tak jsem ho uchopila a nepustila. Pracovala jsem na nápadu, jiném tématu, a po půl roce nechala vše rozepsané v “ šuplíku” , protože až pak mě napadlo napsat knihu o svých zkušenostech ze světa soutěží krásy, na které se mě okolí často ptalo. To téma je zajímalo, to prostředí a zákulisí jim bylo vzdálené a navíc, jak jsem mnoho let zjišťovala, měli všichni hodně zkreslené představy. 

O čem vlastně kniha MISS, sny vs.realita je a pro koho je určená? A co se v ní dozvím nového? 🙂
Zisku titulu Česká vicemiss 2007 předcházela hodně dlouhá cesta. Byla to cesta za snem, který se splnil. Tak jsem se v knize MISS, sny vs.realita rozhodla tu dlouhou cestu k vysněnému cíli popsat, abych i druhým dodala odvahu k tomu, aby se nebáli jít za svými sny, i přes to, že se neplní hned. 🙂 V druhé části popisuji zkušenosti a zážitky po zisku titulu, realitu. Protože byla úplně jiná, než jak jsem si ji vysnila a jak ji mnoho lidí skrze média vnímá. Tam veřejnost může vidět jen malou část všeho, čím si dívky procházejí. Kniha je však po těch letech psána s nadhledem a protkaná životní filosofií. Jsem ráda, že mi čtenáři píší, jak je mé myšlenky, přístup k životu i životní motta oslovily či dodaly odvahu, to mě vážně těší. 
Šla jste do vydání knihy sama. Co všechno to obnáší? Šla byste do toho znova kdybyste věděla to, co víte teď?
Obnáší to podstatně víc úkolů a povinností, než jsem čekala. Člověk zjistí, co všechno je třeba, co se musí, jak moc času to zabere a bez čeho to nepůjde. Od editace a korektur textu, přes sazbu, grafiku, zpracování obalu knihy, správné nacenění vzhledem k volbě kvality papíru a tisku, povinnosti jako zápis v rámci Národní knihovny ČR pro zisk ISBN. Tam se člověk dozví další státem stanovené povinnosti. Třeba že musíte vydání knihy nahlásit ve stanovené lhůtě a po vypuštění na trh doručit povinně několik výtisků do předních českých knihoven, jinak hrozí celkem velká pokuta. Současně se jedná s distributory, aby se vůbec kniha dostala do knihkupectví, jedná se také o podmínkách spolupráce a samozřejmě průběžný marketing a PR. Upřímně, když jsem se do toho vrhla, netušila jsem, že si přibírám další “full-time” práci. Ale šla bych do toho znovu, to určitě ano. Jen bych si to lépe časově rozplánovala, abych s tím měla méně stresu…
Jaký je největší rozdíl mezi prací pro někoho jako zaměstnanec a prací na vlastním snu, podnikání? Myslíte, že máte díky umístění v Miss podnikání nějak snadnější?
Rozdíl je jednoduchý. Buď pracujete pro někoho a na plnění snu někoho druhého, nebo si realizujete vlastní sny. Samozřejmě bez pocitu jistoty, s rizikem, ale také svobodou rozhodování a realizací podle sebe. První varianta je snazší a podstatně jistější, k čemuž se mnoho lidí uchyluje, ale není to můj případ. Žijeme jen jednou. 🙂 Ráda sním a baví mě si za těmi sny jít. I když to je náročné a není to jednoduché. A jestli mi to Miss usnadnila? Spíše ne. Hodně dlouho jsem se střetávala s předsudkem, že misska nemůže být chytrá, protože je to jen ramínko na šaty. Přitom mnoho vítězek soutěží krásy má vysokou školu, jsou úspěšné v tom, co dělají nebo dělaly, a k tomu měly odvahu jít do soutěže a uspěly. Až po letech jsem si vybudovala reference, kontakty, důvěru, respekt a měla za sebou výsledky. Potom ten titul začal být i v oblasti podnikání přínosem. Ale ne hned od počátku, kvůli těm předsudkům.

 

Jaký je váš největší podnikatelský sen?
Dělat to, co mě baví a dává smysl, a přitom pomáhat druhým a těm, kteří to potřebují. Nedávno jsem v rámci vlastního charitativního projektu 4U2 otevřela základní školu v Bangladéši, která ročně umožní vzdělání stovce dětí a dá jim šanci na lepší budoucnost. Bez vzdělání stráví život na poli pěstováním rýže. Charita není podnikání. Není to nic, z čeho bych profitovala, ale pocit, když se Vám něco takového podaří, je super. Ráda bych i s přítelem Martinem postavila v budoucnosti další školu. Pokračuji v psaní, když mám čas, a plánuji vydat další knížku. Budu ráda, pokud si mé knihy najdou své čtenáře a budou je bavit. A pokud při tom budu moct i nadále působit jako moderátorka a manažerka, budu spokojená. Snad jediné, do čeho jsem se ještě nepustila, je koučink. Zkušenosti i to, jak pracovat na osobním rozvoji a posouvat se kupředu, bych ráda předávala dál.
 

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account