Bryndová vypadá na první pohled jako vyrovnaná žena sršící sebevědomím a pozitivní energií. Ovšem i ona má svá tajemství a bolesti. Výkyvy váhy a posměch okolí zcela zásadně poznamenaly její sebevědomí. Jak se s tím vším vyrovnala a jaká byla její cesta ke spokojenosti se sebou samou? Čtěte v rozhovoru s jednou žen, která se stala tváří kampaně na podporu ženského sebevědomí Den, kdy se mám ráda.
Jak vzpomínáš na svá pubertální dívčí léta?
Ani nedokážu říct, jestli jsem měla nějaká pubertální dívčí léta. V té době jsem dělala krasobruslení v tanečním páru a to mi dalo, řekla bych, jistou disciplínu, díky které se mě netýkaly žádné průšvihy. Náplní mých dnů bylo jít ráno do školy, odpoledne jet na trénink, potom se naučit skladby na hodiny klavíru, udělat věci do školy a spát. Nechodila jsem po Praze, jako to teď dělají dvanáctileté děti. Zato o víkendech jsme s rodinou jezdili na venkov za prarodiči a tam jsem se ukázala doma jen na jídlo. Vždycky jsem se na to celý týden těšila. Doma jsme měli s bráchou vždycky skvělé láskyplné zázemí, což také pomáhá k vnitřní vyrovnanosti a klidu.
Vzpomeneš si dneska, jak jsi na tom byla tenkrát se sebevědomím?
Mám takový pocit, že jsem snad dřív ani sebevědomí neřešila. Byla jsem šťastná a vděčná za život, který žiju, protože jsem měla pocit, že ho nemůžu asi nijak ovlivnit. Samozřejmě jsou chvíle, kdy se člověk cítí špatně. Já třeba měla smůlu na kamarádky. Vždycky jsem byla ten typ, co má rád tu jednu kamarádku a očekává, že to bude oboustranné a do konce života. Což teď všichni víme, že tak není. Pamatuju si, jako by to bylo včera, ty kopance, co jsem obdržela. Ale člověk se poučí a je do dalších vztahů ponaučen.
Stala ses tváří Atria Flora, nafotila krásné fotografie. Pomůže dívce právě taková příležitost? Podpořilo to tvé sebevědomí?
Rozhodně to podpoří každou dívku. Ten pocit z úspěchu mám v sobě do dnes. Brala jsem to jako výzvu a ty mám moc rád
