V době nepříliš vzdálené bylo pro ženu skoro neslušné cvičit. Umíte si to představit? Že cvičení dívek mohlo být vnímáno jako „politický čin“? Změnit to měl Tělocvičný spolek paní a žen. Stát se měl postupně ženskou odnoží Sokola. Vedla k tomu ale dlouhá cesta.
Ženy v armádě?
Hrdinky národního obrození, které pomohly jeho založení, byly předchůdkyněmi hrdinek – Sokolek, které pomáhaly odbojářům při atentátu na Heydricha. V dnešní době je obzvlášť potřeba si jejich hrdinství připomínat.
Na mysl přichází otázka – jsme něčeho podobného schopny? Co nám říká slovo „oběť“? Umíme si představit, že by se naše dcery s nadšením v očích hrnuly na tělocvik? Nebo do armády?
Sto šedesát let Sokola nepsali jen muži
Šestnáctého února jsme si připomněli výročí založení asi nejslavnějšího českého cvičitelského spolku – Sokola. Letos je tomu sto šedesát let, kdy se v něm začali organizovat čeští muži.
Sokol nebyl jen nějakým „obrozeneckým fitkem“ – plnil také úlohu při sebeuvědomění a osamostatnění českého národa. Spolu s myšlenkou fyzické připravenosti českých mužů k boji v něm implicitně byla obsažena myšlenka obrany národa – a to i vojensky.
Jak Tyrš našel ženu
Vlastně to byla „revoluční“ myšlenka. Podobně neslýchané bylo, co začal už roku 1860 realizovat ideový otec Sokola, cvičitel Miroslav Tyrš: a sice hledat ženu, která by zaštítila vznikající spolek, v němž by cvičily dívky.
Je nutné si uvědomit, že jsme v době královny Viktorie a císaře Františka Josefa. Aby se žena svlékla do jakkoli odhalujícího úboru a cvičila prostná? Nemožné! Přesto se myšlenka ženského tělocviku začala postupně prosazovat.
Tyrš si myslel, že pro svou myšlenku našel ideální kandidátku v osobě Kateřiny Fügnerové. Krásná, vzdělaná a inteligentní dáma z bohaté rodiny, navíc s rozhledem v umění i současném dění.
Tragédie i štěstí Tyršových
Kateřina Fügnerová nakonec na Tyršovu nabídku nekývla, ale v nově založeném Tělocvičném spolku paní a dívek pražských zasedla v prvním výboru. Dívky tedy začaly cvičit. Pochopitelně samy a přísně oddělené od mužských pohledů!
Fügnerova rodina se nicméně s Tyršem měla osudově propojit jinak. Kateřinině dceři Renatě bylo v době založení ženského tělocvičného spolku osm let. Začala v něm cvičit – a postupem let se s ideovým otcem sokolské myšlenky tak sblížila, že se roku 1871 zasnoubili. Renatě bylo pouhých sedmnáct.
Když gestapo obklíčilo její dům a zatklo ji, „teta“ gestapáka uprosila, že se jí chce na záchod – kde okamžitě a bez váhání spolkla kapsli s cyankáli. Prokázala chladnokrevnost, za niž by se nestyděl leckterý z parašutistů. Vlastně ji někteří neměli, třeba ten, co nejen „tetu“ udal.
To znamenalo, že nemohla sama vstoupit do manželství. Souhlas ke sňatku s Tyršem ale dostala od matky i poručníka (její otec už v té době nežil).
Tyršovi neměli děti. Renata se plně věnovala podpoře svého muže. A když v roce 1884 tragicky utonul v Tyrolských Alpách, pečovala o jeho dílo a odkaz.
Nadále se angažovala v Sokole i dalších spolcích. Stala se uznávanou výtvarnou kritičkou a autorkou mnoha publikací. O deset let později stála u zrodu Českého srdce, dobročinné sociální organizace na podporu sirotků, hladovějících dětí a vdov. Roku 1931 byla jmenována čestnou doktorkou filozofie.
Ženy součástí Sokola – je tomu 120 let
Tělocvičný spolek paní a dívek pražských mezitím prosperoval. Jeho členky si tykaly a oslovovaly se „sestro“. Tyrš připravil několik zdatných cvičitelek, které znal tak jako svou ženu od dětských „cviček“ – první z nich byla Klementina Hanušová, která spolek vedla.
Jak se ze ženského tělocviku stávala přijatelnější a moderní záležitost, přestalo být postupně nutné, aby ženy cvičily zcela (i organizačně) odděleně. Před sto dvaceti lety, v roce 1902, se nakonec dámský Tělocvičný spolek včlenil potichu do Sokola.
„Teta“ statečnější než parašutista
Tím začala další kapitola českého sokolského ženství. Sokol se totiž stal v meziválečných letech základem, na němž vyrostly mnohé hrdinky našeho odboje.
Sokolské zásady byly totiž skvělou přípravou odhodlaných bojovníků a bojovnic – síla a „mužnost“, činnost a vytrvalost, láska k volnosti a vlasti, dobrovolná práce a kázeň, vzájemný bratrský vztah členů.
Sokolkou byla například i Marie „teta“ Moravcová, která u sebe za druhé světové války přechovávala atentátníky, kteří zbavili Protektorát Reinharda Heydricha.
Když gestapo obklíčilo její dům a zatklo ji, „teta“ gestapáka uprosila, že se jí chce na záchod – kde okamžitě a bez váhání spolkla kapsli s cyankáli. Prokázala chladnokrevnost, za niž by se nestyděl leckterý z parašutistů. Vlastně ji někteří neměli, třeba Karel Čurda, co nejen „tetu“ udal.
Povím vám o nich víc, až bude letos v červnu kulaté výročí vypálení Lidic. Pro teď stačí si připomenout, jak dobře se máme, když si můžeme jít v klidu samy zacvičit. A v duchu za to poděkovat generacím žen před námi, které měly sen – a taky ho uskutečnily.
Musím uznat, že toto bylo vážně velice zajímavé okénko do historie. Vůbec jsem netušila, že ženy hrály v Sokolu až tak zásadní roli. Jak píše Romana, velice inspirativní. Já například na sporty nikdy moc nebyla, ale po letech jsem se rozhodla, že se sportu začnu věnovat. Konkrétně mě chytlo běhání. U toho je skvělé, že to člověk může provozovat sám a nikoho na to nepotřebuje. To mi naprosto vyhovuje. Je ale pravda, že jednoho společníka s sebou většinou mám. Je to můj fitness náramek, který mi měří jak tep, tak uběhnutou vzdálenost. Jen teda přemýšlím, že si na něj koupím nějaký jiný náramek, protože ten původní mi moc nevyhovuje. Dívala jsem se ale, že se dají sehnat i jiné, viz například https://www.mibandshop.cz/nahradni-naramky-reminky-xiaomi-mi-band-5/
Zajímavé.
Inspirativní 🙂