Řemeslník Václav Adamec opět provází majitele domů a bytů rekonstrukcemi. V novém pořadu České televize Akce: Rekonstrukce! ukáže celkem 12 domácností. Jsou mezi nimi samoživitelky, pěstounské rodiny s velkým počtem dětí i samotáři v prvním malém bytě.
Václave, prozraďte nám, co máte na projektu Akce: Rekonstrukce! nejraději.
Největší radost mám, když můžu někoho něco naučit. A to nejen dospělé. V jednom z dílů budu učit dospívající děvče vymalovat si pokoj a navrtávat a stříhat rastry. Věřím, že někdy v budoucnu si na mě vzpomene a to, co jsem ji naučil, využije. Také mě těší, když lidé, u kterých se chystáme rekonstruovat, nemají přesný plán a jenom řeknou: chtěli bychom něco vymyslet. Nechají vše na mně a nechají se vést mými nápady. Já pak můžu vše vymyslet, naplánovat, designovat, tvořit a nejsem jejich plány limitovaný.
Napovíte nám, na co se mohou diváci těšit, jaké nás čekají lidské příběhy?
Zažijeme společně jak dojemné okamžiky, tak i vtipné příběhy. Rekonstruovali jsme například u dvou úžasných pěstounských rodin. Jejich osudy diváky určitě emočně zasáhnou. Pracovali jsme také se dvěma chlapci, partnery, a s těmi jsme se opravdu hodně nasmáli. Byli plní života, skvělí parťáci, pořád něco vyprávěli. Byli navíc velmi pracovití a šikovní, vrhali se s nadšením do jakékoli práce a moc dobře jim to šlo. A pak nás čeká také jeden díl se známým českým písničkářem Xavierem Baumaxou, zde se diváci mají určitě také na co těšit.
A jak vnímáte příběhy těchto všech lidí? Zašijí se vám pod kůži, nebo si spíše držíte distanc?
Odstup si držet neumím, mám to právě úplně naopak. Často doma přemýšlím nad tím, co jsme ten den prožili. Ne každý to má v životě jednoduché a někteří lidé dokážou být silní a stateční, i když jim osud zrovna nebyl nakloněn.
Co je podle vás nejdůležitější při rekonstrukci svépomocí? Je to dobrý nápad, manuální zručnost, fyzická zdatnost, nebo ještě něco úplně jiného?
Základ je mít dobrý plán a ten konzultovat s někým, kdo už má s rekonstrukcí zkušenost. Dobře si vše naplánovat, udělat si nákresy s přesnými rozměry a umět si teorii představit v praxi, to považuji za hlavní. A dále pak zručnost. V tom si třeba hodně lidí nevěří, ale zbytečně. Já říkám, že když chlap umí naštípat sekerou třísky, pak je manuálně zručný. Když žena dokáže nadrobno nakrájet cibuli, pak je manuálně zručná. A tuto zručnost pak už jen stačí přenést na stavbu. Pochopit, jak funguje třeba taková vodováha, to už je pak to nejmenší.
U jakých prací mohou lidé při rekonstrukci ušetřit, pokud přiloží ruku k dílu? Kde vidíte největší potenciál?
Jednak jsou to takové ty podpůrné práce, jako je bourání, úklid a přeprava materiálu. Pak se dostáváme k samotnému řemeslu. Samozřejmě některé věci bez odborné pomoci dělat nejde, ať už jde o elektriku, vodoinstalaci, rozvody plynu či kanalizace. Ale třeba takovou zedničinu může zvládnout každý. Nahazovat, zahazovat, škrabat a stěrkovat stěny – to nejsou žádné náročné práce, stačí si je párkrát vyzkoušet a získat správný grif.
Foto: se souhlasem České televize a Václava Adamce
Tak, tak, manuální zručnost, přemýšlet a jde to samo.
Pěkný rozhovor, šikovný pán.
Pěkný článek, pánové mě zaučují při opravách domu.
Na pořady kde se rekonstruuje bydleni se vždy ráda podívám.Je v nich spousta inspirace .
Děkuji za hezký rozhovor.
díky za hezký rozhovor…pán je sympaťák 🙂
Vzala jsi mi to z úst, pán je sakra sympaťák a šikula k tomu 🙂