Nebudeme vás navádět, ať oplatíte stejnou mincí, ale na lehkou váhu nějaký ten pořádný osobní útok rozhodně není dobré brát. Americký autor Will Bowen ve své knize píše: „Jestliže reagujete výrazně na nějaký komentář, který se týká vašeho chování, bývá to proto, že pojmenovává něco, čeho si nejste plně vědomi, a přitom hluboko uvnitř tušíte, že se strefuje do černého, i když na povrchové úrovni vašeho vědomí po tom třeba není ani stopy. Vaše výrazná reakce je jasným znamením, že je třeba se nad daným komentářem důkladně zamyslet a rozkrýt, co ve vás vyvolává tak bouřlivou reakci.“
Testněte si to na jiných
Určitě máte ve svém okolí někoho, o kom víte, cože přesně je na něj jako červený hadr na býka. A patrně víte, nebo tušíte – nebo při takovém zamýšleném rozkrývání zjistíte – proč přesně na to ten člověk tak reaguje. Že to rýpe do jeho vědomých či nevědomých ran. Právě tady jsem si prvně uvědomila pravdivost toho, co autor píše. A uvědomila jsem si také, že kolikrát právě na podobném principu někdo rýpne do mě, ačkoliv pro to nemá důvod a nemám na sobě tu bolístku, do které dotyčný míří. On si jen myslí, že mi míří do černého, ale moje emocionální reakce je nulová. A já jen tuším, že si ten dotyčný hojí svůj vlastní mindrák – a kdoví, za koho to všechno v tuhle chvíli odnáším!
Na druhou stranu o to víc jsem se potom zamýšlela, pokud se někdo strefil do mě.
A to je mnohem těžší práce.
A proto jako první radím, pokud chcete pochopit tento princip, vzpomenout si na někoho, kdo rád poposkočí jako čertík z krabičky při nějaké zmínce o ČEMKOLIV, co mu míří do achilovky.
Bolí to? Je to smutné? Vzteká to?
Emoce mohou být různé. Od smutku, vzteku a lítosti až k hluboké apatii a pocitu zoufalství, jak to jen ten druhý člověk mohl udělat. Ale zkuste na chvíli odložit emoce, nebo si je prostě odžijte, odplakejte a odvztekejte a zamyslete se. Nemá ten člověk přece jen v něčem pravdu? Nejste v něčem sobečtí, zbrklí, nebo přehnaně reagující? Netrefil se vám do slabého místa? A pokud ano, co s tím? Nemusíte hned přiznávat své chyby, ale stačí jen, když si uvědomíte své slabé místo.
Jestliže vás někdo urazil, nedejte se. Nedejte se a najděte kořínky a skryté motivy urážky. Jen tak se s ní dokážete vyrovnat.
O Vztazích bez stížností:
Je těžké nebrat si věci osobně! A přesně o tomhle je kniha nejvíc, mám dojem, o umění zahlédnout v manipulativním, brblavém a agresivně namířeném jednání druhého jeho pravé motivy, rozklíčovat je a uhodit hřebíčky na hlavičku. Rozhodně knihu doporučuji každému, kdo potřebuje nebo chce pracovat na lepším ovzduší doma, v práci, v jakýchkoliv vztazích. Vztahy bez stížností, Will Bowen, Synergie, 2018
