Monika Ben Thabetová (1976) je česká spisovatelka, numeroložka a spirituální a korporátní koučka trvale žijící v Itálii.
Nechám to na Tobě Přemýšlela jsem nad tím, jestli napsat tyto řádky anebo ne.
A nakonec jsem si řekla velké ANO!
Proč?
Zvoní mi telefon a na druhé straně se ozve udýchaný smutný hlas: „Moni, jsem Covid pozitivní.” A potom slyším snahu o lehký úsměv: „ale neboj, jsem v pořádku“…Mám husí kůži … a dech se mi zastavil …
Žijí mimo Českou zemi již více než 22 let, jsem na půl Češka a nedávno jsem vydala v ČR 
knížku: „Tajná moc čísel “, co se úspěšně prodává a jsem za to vděčná. Děkuji.
knížku: „Tajná moc čísel “, co se úspěšně prodává a jsem za to vděčná. Děkuji.Měla jsem nyní být doma v ČR a dělat knižní turné, ale vzhledem k tomu, co se děje, jsem nucena sledovat vše ze zahraničí. Celou situaci – i chyby a lehkovážnost, kterou jsem před půlrokem viděla v Itálii – vidím o to zřetelněji v ČR. A musím Vám říct, že mi srdce puká… ulice zející prázdnotou … děti, které mají chodit do školy a hrát s kamarády, jsou doma … a mnozí, kteří ještě na jaře doma byli, se už nikdy nevrátí….
Tento neúprosný vir trápí celý svět již několik měsíců. Já vím, trápí stejně mě, tak jako Tebe!A proto si přeji se s Vámi podělit o to, co cítím.
Dívám se na svět, jak se tiše mění, dívám se tiše, jak lidé se mění a s pokorou se snažím žít… se svými blízkými, pro ně a s nimi…
Ale hlavně, se dívám kolem sebe…
Na lidi, co pochovali rodinné příslušníky, tatínky, babičky, dědečky. Ano, znám je osobně…
Na lidi, co si na začátku pandemie koupili největší a nejdražší respirátory, co je nosili jako módní doplněk, jen aby na sebe upozornili. Na ty „nesmrtelné“, co se po pár měsících rozhodli, že nebudou nosit ani bavlněnou roušku …
Na lidi, co tráví hodiny a hodiny tím, že hledají, sepisují a obhajují různé konspirační teorie… Na lidi, co jsou přesvědčeni, že žádný Covid neexistuje. Že je to pouhý výmysl a iniciují různé situace, co jen provokují davy lidí k hysterii …
Na lidi, co se doslova neustále vysmívají a schovávají se za různá vtipná videa a obrázky a dělají velká ramena a v koutku duše mají obrovský strach…
Na lidi , co vykřikují… „já roušky nosit nechci!“, „já roušku na hubě nosit nebudu!”, „já chci být svobodný!”
Na lidi, co zrovna v tomhle těžkém období mají ten „nejlepší“ recept na to, jak přežít a bombardují svět nevyžádanými a hloupými radami od rána do večera …
A na závěr na lidi, kteří opravdu bojují a nasazují vlastní životy, aby zachraňovali životy těch ostatních. Zdravotníci a pečovatelé, doktoři, vědci, policisté, ale i politici.
Vím, asi se Vám to nebude líbit… že píšu i politici… chápu Vaše rozhořčení. Ale pochopte i Vy, že řídit miliony lidí, kteří milují obcházení a nedodržování pravidel, není lehké. Že řídit miliony lidí, kdy každý má „svůj rozum a pravdu“ není jednoduché, je skoro nemožné. A i když je to tvrdé si to přiznat Vy / My občas našim egocentrickým chováním nenapomáháme k tomu aby se situace zlepšila …
Proč? O co Vám všem vlastně jde?Já myslela, že o to, abychom mohli pokojně opět žít vlastními životy! Nebo snad NE?!
A co pro to děláte?
Jen nadáváte a stěžujete si?Jak každodenně přispíváte k tomu , aby se situace změnila, upravila, prostě zlepšila?
Co děláte Vy?
Ano Ty! Co pro to děláš?
Zamyslete se nad sebou!
Přiznávám se, i já se nad sebou dennodenně zamýšlím.Víte, je mi opravdu líto, že v tom velkém zmatku nevidím… lidi co táhnou za jeden provaz!
Můžete konečně pochopit, že síla je jen v jednotě?!
Můžete konečně pochopit, že je potřeba se zastavit, rozhlédnout se kolem sebe a podívat se, co se to vlastně děje?
A začít třeba jednoduchým gestem dělat něco pro to, abychom se mohli všichni společně – a tím nemyslím vaši rodinu a přátele nebo snad moji, a tím nemyslím vaši firmu a zaměstnance nebo snad moji, a tím nemyslím vaši ulici, město zemi, kontinent – mám na mysli opravdu VŠECHNY.
Všechny, abychom opět mohli žít v klidu a vrátit se volně do ulic a mohli se znovu na sebe usmívat a někdy i šklebit 
Jen tak mimochodem, uvědomujete si to štěstí, že máte střechu nad hlavou, doma teplo, pitnou vodu a světlo, když venku je tma? A přesto pořád jen vykřikujete a stěžujete si… na to a ono, namísto toho, aby jste byli vděčni za to co máte a přečkali v klidu těžké období, co potkalo nás všechny.
Jen tak mimochodem, uvědomujete si to štěstí, že máte střechu nad hlavou, doma teplo, pitnou vodu a světlo, když venku je tma? A přesto pořád jen vykřikujete a stěžujete si… na to a ono, namísto toho, aby jste byli vděčni za to co máte a přečkali v klidu těžké období, co potkalo nás všechny.Prosím začnete si vážit toho co máte a začněte být k ostatním opravdu ohleduplní.Stačí i každodenní malé gesto.
Jestli jsi moji úvahu četl až do konce, chci ti poděkovat za Tvůj čas.
Nelíbila se ti – respektuji to a jestli máš velkou chuť kritizovat, můžeš začít hned, neboť každý má právo napsat, co si myslí.
Líbila se ti – moc mě to těší, hlavně však věřím, že se zamyslíš nad tím, jak budeš chtít ode dneška, od teď, přispívat k tomu, aby se situace co nejrychleji zlepšila. Jak? Nechám to na Tobě…Děkuji
Monika
