Dnes jsem narazila v souvislosti s hubnutím na slovo VDĚČNOST. Ale co si pod tím jedním slovem mohu představit.
Vděčnost je stav mysli, kterým vyjadřujete, že ač třeba zatím nemáte úplně vše po čem toužíte, tak přesto děkujete za každou drobnost, se kterou dennodenně nebo občas ve svém životě setkáváte.
Je to moc krásně napsané, že?
A do toho by mohl spadat případ: Nemám ideální postavu. Ale udělá mi dobře, když už nebudu na noc jíst. Když nebudu kupovat sušenky v obchodě, protože si tím ničím postavu. Když začnu více pít vodu. Budu spokojený, když zhubnu přes léto 2 kila, a když se tak budu cítit dobře. Můžu za měsíc shodit další 2 kila. Koupím si novou teplákovou soupravu a začnu dělat jogging. Začnu běhat. Pomalu ale jistě.
Všimne si toho sousedka? Tuhle na mě koukala přísným pohledem.
Vděčnost nám otevírá oči, učí úctě, tvoří vztahy, zbavuje smutku, naplňuje úžasem a radostí. Vděčnost je cestou k vnitřnímu pokoji. Vděčnost je cestou k uzdravení lidí kolem mě. Vděčnost poskytuje lásce trvanlivost a svěžest. Vděčnost činí člověka lidštějším.
Udělejte si seznam toho, za co jste ve svém životě vděční. Začněte s tím, protože to změní vaší energii, kterou do světa šíříte, začne to měnit vaše myšlení a váš postoj.
Na vše co chceme ve svém životě získat nebo vytvořit se totiž musíme dívat jako bychom to už měli. Děkujeme-li totiž za to co chceme v životě prožít (jsme vděčni), ve skutečnosti přiznáváme, že už to prožíváme. Proto nikdy o nic neproste, ale oceňujte a děkujte. Naše myšlenky, pocity, slova, činy, prosby a díky a se nám budou vracet v reálných podobách.
