Už je to zase tady, to pitomé období, kdy se sotva přehoupne léto do podzimu a už odevšad slyšíte to zaklínadlo – vánoce.
NEEEEEEEEEEEEEEEEE, já nechci, já chci ještě hezký podzim, bez koled, bez mikulášů ve výlohách, neblázněte 😀
Už je to zase tady, to období otázek „co chceš k vánocům?“ A zase to dilema. Buď řeknu, jako obvykle, že nic a zase dostanu takovou kravinu, že jí odložím do šuplíku a vyndám jí, až se jednoho dne budu stěhovat nebo budou vyklízet mou pozůstalost. Anebo to řeknu.
Ano, musím být statečná, odhodlat se, a říct, nahlas, bez bázně a hany, co opravdu chci.
A tak jsem tak učinila, když ve středu vznesl přesně tento dotaz můj milovaný bratr.
A tak jsem mu odpověděla – „Míro, chci kilo mandlový mouky!“
No a co myslíte, napsal mi, že nemám být zmlsaná, že dostanu polohrubou a mandle si domyslím.
😀
No a takhle my tu žijem 😀
