Před šesti lety jsem na svůj osobní blog napsala článek “Nenávidím menstruaci“. Pod ním je přes sto komentářů a většina byla od žen, které se mnou souzněly a viděly to stejně. Psala jsem, že menstruace je hrozná – protože strašně bolí, smrdí, unavuje, obtěžuje a je při ní spousta krve. A teď si ten článek čtu a uvědomuji si, že to tak vlastně vůbec být nemusí. Právě jsem se vrátila z ženského kruhu v lůně překrásné přírody, mám první den menstruace a je mi vlastně docela dost fajn. Přemýšlím, co se za těch šest let změnilo – a dochází mi, že hodně.
Co to vlastně je menstruace?
Co to je menstruace – to je ale blbá otázka, že? To přece ví každý. Periodicky se opakující část cyklu ženského těla, při němž se vylučuje stará sliznice z dělohy, protože nedošlo k oplodnění vajíčka. Jednoduché jak facka, ne?
Když jsem si četla svůj starý článek a komentáře žen pod ním, rozhodně to tak jednoduché nebylo. Většina žen, i já, jsme na tuto otázku odpovídaly úplně jinak. Co je to menstruace? Přece bolest, utrpení, hrůza, horor, nejhorší část měsíce, trapas, špína, hnus…
A mě až nyní dochází, že jsem tak moc nenáviděla menstruaci kvůli věcem, které ji vůbec nedefinují. Je to jako bych nenáviděla jízdu na kole, protože je do kopce, po asfaltu a jezdí se mnou hrozně nepříjemní lidi. O tom ale jízda na kole vůbec není. Přece stačí jezdit po rovince, lesem a s jinou partou – a hned je to úplně jiné. U jízdy na kole to vidíme na první pohled. Ale u menstruace nás, ženy, často vůbec nenapadne takto uvažovat.
Menstruace totiž vůbec nemusí bolet. Není vlastně ani špinavá. Nesmrdí. Není trapná. A jde prožít, místo přežití.
Menstruuju. Prostě to tak je.
Jako první jsem si musela uvědomit, že musím s menstruací přestat bojovat. Je to něco, čemu se nevyhnu. Tak jako musíme dýchat, jíst a spát, musíme my, ženy, menstruovat. Tedy – nemusíme. Ale stejně jako přestat jíst nebo spát není pro tělo ani trošku zdravé, není pro něj zdravé ani nemenstruovat.
Prostě to tak je. A věci, s kterými nemůžeme bojovat, se musíme naučit přijmout. Tedy znovu – nemusíme. Ale pokud to neuděláme, bude nám ten boj den co den ztrpčovat život. A menstruace bude bolet a trápit nás.
Přestat bojovat ale není vůbec snadné. Celý tento svět nás nutí k tomu, abychom byly výkonné a silné, abychom chodily do práce každý den a neukazovaly slabost. Abychom běhaly rychleji, vyskočily výše a udeřily silněji. A to se s menstruací (a s cykličností ženy obecně) vůbec neslučuje.
Mě osobně v tomhle hodně otevřela oči kniha Mirandy Gray Cyklická žena. Vřele ji doporučuji všem ženám, které jsou ze svého cyklu vyjukané, zmatené nebo ho dokonce nenávidí. Díky této knize jsem pochopila, že být cyklická je v pohodě. A když to přijmu já, moje okolí se s tím nakonec smíří taky.
Nebylo to ze dne na den. Vlastně to trvalo roky a ten proces pořád probíhá. Proto se také tento článek nejmenuje “Miluji menstruaci”, ale “Učím se milovat menstruaci”. Ale už první krok, pochopení a smíření, mi dal hodně.
Menstruace není zlá
V onom článku (Nenávidím menstruaci) jsem napsala několik důvodů, proč ji tak nenávidím. A až dnes mi dochází, že žádný z těch důvodů vlastně není pravda.
Nenáviděla jsem ji, protože bolí. Ale bolet nemusí. Když posloucháme a milujeme své tělo, bolest zmizí nebo zůstane zcela nepatrná. Právě nyní to zažívám. Po letech, kdy jsem kousala do polštáře a křičela bolestí, mlátila hlavou do zdi a cpala do sebe ta nejsilnější analgetika na předpis, teď sedím a cítím mírný tlak v podbřišku. Minulý měsíc to bylo zrovna tak. Poslouchám totiž své tělo. Dávám mu bylinky, které ho léčí. Šetřím ho. S láskou k němu promlouvám. A co je nejdůležitější – když přichází mé dny, naplánuji si odpočinek. Vždyť to tam přímo je – mé dny. Dny, kdy bych se měla zaměřit na sebe. Zahrnout se láskou, péčí, relaxací. Když to neudělám, tělo mi to dá sežrat. Koneckonců, každá bolest v těle je varovný signál pro nás, že něco děláme špatně.
Nenáviděla jsem menstruaci, protože krev s kusy tkáně je hnusná a smrdí. Jenomže je to přesně naopak! Sliznice, kterou tělo vylučuje, byla připravená pro uhnízdění miminka. Je tedy prokrvená, plná výživných a prospěšných látek. Je to esence síly ženského těla. A my ji s odporem splachujeme do záchodu… Navíc krev smrdí jen proto, že se rozkládá ve vlhkém anaerobním prostředí. Ve chvíli, kdy vyjde z našeho lůna, je to prostě jenom krev a je cítit leda železem a vůní naší jóni.
Nenáviděla jsem menstruaci, protože kvůli ní nemůžu dělat spoustu věcí. Ale od toho tu právě je. Abych se zastavila. Zklidnila. Nabrala síly. Jako po po plodném jaru a horkém létě přijde podzim a zima, tak po době aktivity a práce musí přijít odpočinek. Naše tělo to ví – ale my to zapomněly.
Učme se milovat naši menstruaci
Nepíšu tento článek proto, abych vám ukázala, jak to mám zmáknuté, jak jsem ráda ženou a jak nechávám krev volně téct po stehnech všem na očích. Nemám. A nenechávám. Ale ženou ráda jsem. A nelze mít ráda své ženství jen tři týdny v měsíci a ten zbylý ho proklínat. Je třeba se naučit milovat všechny aspekty ženy v nás – ten divoký a aktivní, ale i ten pasivní a klidný. To všechno jsme my.
Menstruace k tomu patří. I když se tento svět tváří, že je to něco, o čem se nemluví, co je hnusné, bolavé a ošklivé. Může být. Ale nemusí. A je to jen o nás, ženách, jak to budeme vnímat. Jak budeme vnímat sebe.
Protože lidi nemilujeme jen tehdy, kdy jim to sluší, kdy se jim daří, kdy jsou na vrcholu sil. Nejvíce naopak lásku potřebujeme tehdy, když jsme zranění, unavení, zklamaní. Takto bychom měli zacházet i se svým tělem. A ono nám naši péči a pozornost bude oplácet.
Skrze menstruaci, skrze naši slabost, se toho můžeme strašně moc naučit. Jak si dovolit být zranitelná, jak si dovolit říct o pomoc a podporu, jak si dovolit odpočívat. Učme se ji tedy milovat. A skze ni můžeme opravdově a upřímně milovat i samy sebe.
