Také vás bolí záda jako mě?
Již odmalička trpím bolestmi zad. Pamatuji, jak mě maminka vždy uhodila do zad a pravila: “Narovnej se!“ Nesčíslně krát.
Přišlo období puberty, doba studií. Chodila jsem na nápravný tělocvik, bolesti se často vracely. Diagnóza – skolióza bederní páteře. Přemýšlela jsem, jak jsem se k takové „nemoci“ dostala. Snad jen domněnka, že asi rychlým růstem. Aktovku jsem nosívala na zádech tak, jako ostatní spolužáci. Samozřejmě poněkud těžší než jsou dnes. Knihy tenkrát vázané a taktéž něco vážily.
A co období těhotenství?
To jsem zvládla, třebaže u obou dětí jsem nabrala 17 kg. Nikdy jsem nebyla žádný tlouštík – 63/174, v těhotenství tudíž 80 kg. Vždy se hmotnost vrátila na tu původní. Chodila jsem se starším (byl to kluk jako buk) i cvičit. Záda dostávala co proto. Občas nějaká rehabilitace – zdravotní tělocvik a masáže.
A těch posledních pár let?
Gynekoložka mě poslala na denzitometrii. Závěr – nález úměrný vašemu věku. Asi po roce jsem upadla na schodech a zlomila si krček kyčelního kloubu. Vzhledem k bolestem v bederní části páteře mi lékař v nemocnici udělal jen rentgen zad a poslal mě domů. Kulhala jsem ještě dalších 14 dní, bolesti neodcházely. Obvodní lékařka mě poslala znovu na rentgen, tenokrát do polikliniky a lékařka se zděsila: „Paní, to jsem ještě neviděla. Vždyť máte zlomený krček!“ Následovala hospitalizace s tím, že operace není nutná, že stačí jen konzervativní léčba. Jako zadostiučinění mi byl doporučen lázeňský pobyt.
Co následovalo?
Samozřejmě, že totální endoprotéza a opět rehabilitace v lázních. Je to již rok. A záda bolí dál. V posledních týdnech cvičím „lázeňské cviky“. A také hledám další! Moc mi pomáhají od bolesti cviky z následujícího odkazu:
