Většina žen, které si přejí miminko, každý měsíc s příchodem menstruace prožívá velmi smutné období. Pociťují lítost, vztek, zoufalství, beznaděj… Je to přirozené. Kdyby tyto pocity nevnímaly, nebyly by lidmi, ale roboty. Tyto ženy mají hluboké a silné přání, které se neplní. Kdo by skákal radostí?
Mnoho žen prožívá strach, že bude muset projít tímto tíživým obdobím zas a znovu. Tento strach se většinou začíná pomalu objevovat zhruba po ovulaci. V době, kdy jsou již v neplodném období. Už nemohou nic ovlivnit. Už nemohou nic udělat proto, aby k početí došlo. Teď nezbývá nic jiného než čekat.
Jak se vypořádat se všudypřítomným strachem a napětím?
Pokud se stane, že se menstruace opět nelítostně dostaví, udělejte si chvíli jen pro sebe. Vytvořte si bezpečný prostor, ve kterém můžete být pouze Vy se svými emocemi. Prostor, ve kterém nebudete nikým hodnocena a souzena. Prostor, kde se můžete bezpečně a plně se svými emocemi setkat.
Nebojte se ponořit sama do sebe. Vyplakejte každou slzu, rozzlobte se, křičte, tlučte do polštáře, vyčmárejte vztek na kus papíru, rozběhněte se jako o život… Pomocí svého těla jakýmkoliv způsobem vyjádřete, jak moc Vás to štve! Pokuste se dostat až do svého středu, k samému jádru toho, co Vás trápí. Každou buňkou svého těla si tuto chvíli prožijte, i když to bude bolestivé. Může to chvíli trvat – pár minut, pár desítek minut, ale pak se Vám uleví. A najednou ucítíte klid. Nic. Prázdno. Ticho. A z tohoto místo jste schopná opět vstát a začít znovu.
Pokud si dovolíte plně prožívat své emoce, nebudou se ve Vás hromadit. Pustíte je a začínáte s čistým štítem.
Je také důležité zkusit pojmenovat emoce, které k Vám v takový okamžik přichází. Je to lítost, zlost (na partnera, lékaře, na všechny, kdo již děti mají, na Boha), zoufalství, beznaděj, smutek, pocity viny (nemohu dát partnerovi dítě), závist …. Tyto emoce se nad Vámi vznáší jako černé mraky. Jakmile ale trochu zafouká, černé mraky odplují a opět se objeví slunce. Světlo … teplo … krásná záře … Slunce svítí neustále, jen my ho občas přes ty černé mraky nevidíme. Nevidíme, že jsme hodnotné a neocenitelné lidské bytosti, kterým je zrovna nesmírně těžko a úzko. Přináší pocit úlevy vědět, že slunce tam je. Stále. Nikam nezmizlo. Čeká na nás. Jen potřebujeme pomoci černým mrakům, aby odvály a slunce opět dostalo možnost vyplnit náš prostor.
Nebojte se požádat o pomoc
Pokud máte pocit, že je toho na Vás moc, že to sama nezvládnete, nebojte se říci o pomoc! Mnoho žen si říká: „To musím zvládnout sama, moje problémy přece nikoho nebudou zajímat“ nebo „Nemůžu tím druhé obtěžovat, oni mají svých starostí dost. Ještě jim budu přidávat svoje.“ Věřím, že vždy můžete najít někoho, kdo bude vědět, jak Vám pomoci. Bude stát při Vás a bude Vám rozumět! Tím, že žádáte druhého o pomoc, mu dáváte najevo, že je pro Vás důležitý. Že má znalosti a schopnosti, které Vám mohou pomoci. Pro každého je toto velmi příjemné pocítit. Dotyčný se cítí užitečný, schopný a oceněný. Tak proč mu tento pocit neposkytnout? A Vás naopak může překvapit jasnozřivost jeho postřehů. Vždyť tato naše někdy až zběsilá touha nás může odvádět od toho, kým jsme byly a kým jsme. Uvědomit si to a podívat se na sebe očima toho druhého, nám může pomoci nabýt zpět ztracenou rovnováhu a harmonii.
Každá jsme úplně jiná. Každé z nás funguje v životě něco jiného. Všechno, co tady píši, není návod, ale INSPIRACE. Mnoha ženám tyto jednoduché techniky pomáhají. Mohou proto pomoci i Vám. Ale taky nemusí. Je to tak v pořádku. Pouze potřebujete něco jiného. Proto hledejte a zkoušejte. Ptejte se těch, co Vás znají. Zkoumejte a objevujte. Určitě se to vyplatí.
Ukázka z E-booku “Jak otěhotnět přirozeně, bez pomoci reprodukční medicíny aneb co Vám gynekolog neřekl”
Hana Přikrylová
