Rakouský lékař Dr. Michael Spitzbart s odvahou zveřejnil informaci, o které mainstreamová média opět taktně mlčí:

Počet nových infekcí v čínském Wu-chanu výrazně klesá a lidé se uzdravují. Důvod – Číňané přivezli do města 50 tun vitamínu C a v epicentrech vydali pokyn konzumovat jej ve vysokých dávkách.

Jak známo, vitamin C velmi účinně ničí viry. Je však zapotřebí mnohem vyšších dávek než jsou DDD stanovené v EU. Jak známo, ty jsou pod záminkou “bezpečí” legislativně nastaveny (u doplňků stravy) tak, aby v podstatě nefungovaly.

Je možné, že máme lék na Coronu už dávno, jen je to prostě příliš levné?

Americký kardiolog Dr. Thomas Levy potvrzuje: “Vitamin C zabíjí každý virus, pokud jej podáváte v dostatečně vysokých dávkách. V případě onemocnění lze vitamin C podávat i intravenózně (až 30 gramů denně). Pro profylaxi doporučuji perorální příjem 3 gramy denně.”

Jaktože čínští soudruzi tohle chápou a “vyspělá” EU mlčí? Že by hrozil pád onoho farmaceutického dogmatu, že suplementace nemá žádný vliv na lidské zdraví? Lidé nejsou hloupí, a tak je C-čko skoro všude vyprodané, ale nikoho z povolaných to moc nezajímá. Čí zájmy jsou tu vlastně chráněny? Zdravé lidi zavírají doma, takže nechodí ven na slunce chytat D-čko – další klíčovou živinu pro buněčnou imunitu, naši JEDINOU univerzální obranu. Vyrazím-li jako zdravý do parku, lesa či na kolo, kohopak tam nakazím? Tak si pojďme promluvit o zodpovědnosti… ale začněme přitom u sebe. Třeba jen emocionálním klidem a pozitivním očekáváním.

Rozumějte mi správně – rozhodně jsem za dodržování základních hygienických pravidel. Nejen teď – pořád. Ano, a teď určitě i víc než jen základních. Jenže ty jsou v posledních dnech vlivem mediální masírky IMHO některými poněkud doháněny ad absurdum…
 

Ale zpátky k hygieně. Rozhodně je to moudrý návyk. A ohleduplný. Ale vidět každého kolemjdoucího na ulici jako svého potenciálního biologického vraha, ke kterému se nepřiblížím na víc jak 2 metry, to vidím jako velmi zhoubné. Psychosomaticky i společensky.

Čím víc totiž zaháníme do extrémů fyzickou hygienu, tím větší výprask dáváme hygieně mentální. A pod tlakem všudypřítomné mediální masírky už nemoc vlastně očekáváme, čímž si připravujeme svůj terén k tomu, abychom si nějakou i reálně somatizovali.

Pojďme tedy sobě i druhým pomáhat vytvářet ve svém těle i mysli takový terén, že pro něj žádný virus nebude hrozbou, neboť se manifestuje nanejvýš jako běžná rýmečka, tak jako to dělal doposud. Nic víc mu náš terén nedovolí. To považuju za největší zodpovědnost každého z nás vůči sobě i druhým.