Zimní dobrodružství v lesní školce: Jak děti překonávají nástrahy
Lesní školka – branka, plot…a u plotu stojí, vyrovnané v řadě, Včelky. Učitelka na ně ukazuje prstem a rozpočítává. Tak, dětí je 9 a tety jsou 3…můžeme vyrazit. Máme namířeno k bizonovi… cože?? K bizonovi? Ano, bizon je nejmilejší stanoviště Včeliček. Posečená tráva, shrabaná na vysokou hromadu. Při troše fantazie je to prostě bizon.
V noci pršelo a do rána všechno zamrzlo. Teploměr ukazuje -7°C a před námi je cesta jako ze skla. Obvyklá formace: teta- 2děti…a obvyklá písnička o mašince, vzala za své hned po pár krocích. Nezbývá, než se držet plotu a proplétat se šípkovými keři.
Terka řve na celé kolo. Sotva zvedne nohu, už se válí na zemi, takže se od branky školky vůbec neodlepila. Paťa začíná taky nabírat, ale nabídnutá pomocná ruka tety a jistota plotu udělala své. Zato Kubík s Víťou neváhají ani na okamžik. Sedli na zadek a jedou dolů na rozcestí. A tam svorně po čtyřech vzhůru k bizonovi!
Cesta k našemu stanovišti vede mezi zahrádkářskou kolonií a školkou mírným kopečkem. Dva kroky vpřed, čtyři vzad. Pohled k popukání…! Teta strká nahoru Matouška, ten po kolenou, levou rukou přidržujíc se plotu, sune se pomaloučku vpřed. A z prava právě tetě podrazil nohy Kubík a po zadku jede jak teta, tak Matouš i Kuba. A znovu nahoru…O dva metry víš se elegantně skládá na záda teta Lada, a bere s sebou Tomíka a kousek plotu. Ještě, že je to Lada, být to teta Věrka, vzala by plot celý. Smíchy se už neudržím! Pouštím se plotu a jedu po kolenou zpět a chechtám se a chechtám…
Když se nám konečně podařilo vyšplhat nahoru, počítáme ztráty. Děti jsou zrudlé námahou, ale šťastné. Překonaly nástrahy přírody, a jsou u svého oblíbeného bizona. Batůžky letí dolů. Honem posilnit se po té námaze svačinkou a vzhůru na bizona. Ten se pro dnešek změnil ve velrybářskou loď Nautilus.
No řekněte, podaří se městským dětem zažít takové dobrodružství?
Zdroj foto: Pixabay.com
