Sukni od krve jsme vyřešili ve včerejším článku zvaném Když si dcerky čtou o menstruaci (1). A dneska bych vám chtěla nabídnout ke čtení úryvek z Rafaelovy školy – Písní sirén, při kterém se možná některé dívky zasmějí a nakonec se budou lehce červenat.
No, posuďte sami, samy…
*heart*
„Přicházíte z lidského světa, který se stále více stává umělým a nepřirozeným. Přitom na nás všechny tady na Gaie působí stále energie naší paní Luny. Nikdy nepřestane působit. Je věčná. Působí na ženy i muže, na elementály i lidi. Na zvířata, na rostliny, na nerosty, zkrátka na všechno a na všechny. Každý den v měsíci se společně s Lunou měníme. Elementálové, kteří vyrůstají za branami, tyto mé lekce nepotřebují. Jenže v lidském světě je to jinak. Měsíční změny ženského těla jsou téměř tabu. A když dojde na menstruaci, dozvíte se z reklam…“
Aine se na dívky zadívala. „Co vám říkají reklamy ohledně menstruace?“
Marina se choulila na židli, v učebně bylo totiž po předchozím Ainině větrání vlhko a chladno, a to Marina neměla ráda. Necítila se dobře, navíc zaváhala, jestli se má mamince přihlásit jako šprt, ale Médea už poposedla, že chce odpovídat.
„Já to jednou u televize probírala s mamkou. Je psycholožka,“ dodala Médea vsuvku, „takže často kritizuje reklamy při seriálech. A tak jsme si říkaly, že z té reklamy akorát čiší to, že žena má být i v době menstruace výkonná jako chlap, který zrovna nemá menstruaci, a…“
Učebna i s Aine se rozesmála.
„… a že má vlastně tajit, že má menstruaci. A že vložky mají být co nejmenší a nejlepší je, když při menstruaci nosíte bílé kalhoty.“
„Mně zase vadí,“ přihlásila se o slovo Kydippé, „a to jsem v létě viděla v jednom filmu, když je nějaká žena ohodnocena jako menstruující slepice, protože si prostě jenom potřebuje odpočinout.“
„Ano, i odpočinek je důležitý,“ přikývla Aine. „Základy o menstruaci jste se učili v předchozích ročnících. Ale v lunárních studiích půjdeme do hloubky celého cyklu, abyste samy mohly ten lunární zázrak využívat ve svém vlastním životě. Vezměte si nyní poznámky a zapište si, že do týdne vypracujete každá projekt o menstruačních tabu v historii lidstva. Budu číst všechny vaše práce. Nejsem jako kolega Černunnos, který čte jen jednu, protože nechá studenty, aby si vše mezi sebou opsali. I když na mě tím pádem čekají tisíce prací,“ podotkla Aine přísně.
Mamka aby si nepřisadila, pomyslela si Marina.
„A teď k tomu, co budeme probírat přímo tady. Naše těla procházejí stejnými fázemi jako paní Luna, která má svůj nov, přibývá, je v úplňku a zase ubývá. Naše těla se tedy mění jako Luna. Samy jste si už za ta léta s menstruací všimly, že se měníte nejen tělesně, ale i duševně. Dříve jste s Lunou meditovaly, což možná děláte doposud,“ pohlédla Aine na Marinu, která jí přikývla.
„Loni jste se zabývaly svými sny, letos se budete zabývat svým cyklem. Každý den věnujete deset minut zápisu do svého deníku, který si vytvoříte. A co budete sledovat? Dny budete počítat od začátku menstruace. Každý den si během měsíce od jedné menstruace k následující uvědomíte několik věcí.“ Královna víl se zadívala na studentky a pak na Marinu.
Marina si všimla už před chvílí, že si ji maminka pořád pátravěji a pátravěji prohlíží a obličej má čím dál tím víc ustaraný. A tak se na ni usmála. Mami, co se děje? zeptala se jí v mysli.
Nic, dítě, jen jsi mi doslova vyrostla před očima a já si na to nemohu zvyknout.
To jsme, mami, vyrostli všichni.
Já vím, povzdychla si Aine a pokračovala ve výuce. „Každý den, dívky, si budete poznamenávat, a teď si to zapište: Jak se tělesně cítíte, tedy opravdu, kde vás co pobolívá, kde vás co píchlo, jestli jste nafouklé či si připadáte, že jste zhubly. Dál se budete věnovat své energii k pohybu. Jestli jste čilé nebo naopak potřebujete odpočinek.
“Tento bod je speciálně pro tebe, Marino. Každý den po tréninku si poznamenej, jakou jsi měla energii k tanci.“
Marina přikyvovala. „Už jsem si, mami, všimla, že nejdynamičtěji tančím ve dnech po menstruaci. V pozdější fázi to se mnou jde z kopce.“
I holky jí přikyvovaly a Aine dál diktovala.
„Budete si všímat, kdy jste během svého cyklu více introvertní či extrovertní. To se totiž také mění. Zapisujte si, co vás v určitých dnech baví dělat, jakou hudbu posloucháte. Všímejte si barev, do kterých se oblékáte, a vůbec co si berete na sebe.“
„Tady pořád chodíme v uniformě,“ namítla Marina.
„Já samozřejmě myslím na ty čtyři dny, kdy jste v lidském světě,“ ujasnila jim Aine a pak se významně usmála. „A to nejlepší
na konec. Poznamenávejte si, kolik toho sníte a na co máte chuť. A hlavně pokud půjdete na rande, snažte se uvědomovat si, jakou podobu má v ten den vaše sexuální energie.“
A když na ni všechny vyvalily oči a Marina zrudla jako vlčí mák, vysvětlila jim Aine, co má na mysli. „Některé dny máte jistě více chuti na erotiku, jste divoké, jindy jste spíš spirituálnější, klidnější. A vlastně ani nemusíte jít na rande,“ říkala Aine a Marina hypnotizovala sešit před sebou.
Vzpomínala na Rowanovo vřelé objetí a tváře jí hořely jako malé holce.
*heart*
Dnes jste četli druhou z ukázek o menstruaci z Rafaelovy školy, ta první byla v článku Když si dcerky čtou o menstruaci (1). A pokud byste byli zvědaví nebo spíš zvědavé na první řádky celé série, tak ukázka z první kapitoly první knihy, kdy je hrdince pouhých jedenáct a půl roku se nachází v následujícím článku: Když maminka i dcerka čtou stejnou knihu.
