Na Bílou sobotu upečte velikonoční nádivku a mazanec
Jaké pokrmy podávaly naše babičky od Škaredé středy do Velkého pátku, už víte. Vše šlo ruku v ruce s přírodou a využívalo se hojně čerstvých bylinek a prvních zelených poslů jara, plných životodárné energie. Od Bílé soboty přes Boží hod až po Velikonoční pondělí už pak šlo o pořádnou hostinu. Jaké dobroty si naši předci dopřávali?
Po pátečním půstu a lehké stravě v minulých třech velikonočních dnech přichází Bílá sobota a s ní hojnost. Na stole nesmí chybět tradiční velikonoční nádivka, nazývaná také velikonoční buchta, snítek, sekanice, sekanina či hlavička. Pekla se podle krajových zvyklostí, většinou v ní však nechybělo telecí a uzené maso, samozřejmě vejce a spousta čerstvých bylinek, nejčastěji nasekané mladé kopřivy. Dnes používáme hlavně housky máčené v mléce, dříve byla často základem slaná krupicová kaše. Nádivka se pak jedla po celé svátky i za studena. Když došla, napekla se nová.
Na Bílou sobotu je třeba zadělat na mazance, symbol jara – slunce. Sladký velikonoční bochánek se peče nejčastěji z kynutého těsta (stejně jako vánočka) až po různé varianty tvarohových bochánků s rozinkami a mandlemi. Vajec přidávaly hospodyně více než obvykle, mazanec by měl být co nejzlatavější a zářit jako slunce, dárce života.
Po vykynutí se bochánek nahoře nařízne do tvaru kříže, což připomíná Kristovu oběť. V neděli na Boží hod velikonoční se pak tyto pochoutky odnášely do kostela k posvěcení.
Na Boží hod velikonoční nesmí chybět maso a beránek
Božím hodem svátky vrcholily. Ježíš povstal z mrtvých a křesťané se radují. Stůl musel být slavnostně prostřený a nechyběly sladké buchty, bochánky a šťavnaté pokrmy z masa, které bylo dříve na stole jen zřídka. Hostina začínala masovým vývarem, pak se podávalo maso všeho druhu, nejlépe však kůzlečí, jehněčí, skopové, králičí, ale i drůbež či vepřové s jarními bylinkami.
Chybět ovšem nemohl pečený beránek – symbol oběti. Toho skutečného masového si tenkrát mohl dovolit málokdo, proto se pekl hlavně beránek ze sladkého těsta, na kterém si pochutnáváme dodnes.
Velikonoční pondělí patří vajíčkům, symbolu života
Pondělí velikonoční se neobejde bez vajíček, symbolu znovuzrození. Muži čerstvými vrbovými proutky spletenými do pomlázky vyšlehají ženy, aby byly zdravé a plodné, ženy pak muže obdarují právě malovanými vajíčky.
Vejce se pak ten den připravují na mnoho způsobů. Ať už jsou to míchaná vajíčka na cibulce a slanině s jarními bylinkami, vajíčkové saláty, pěny, pomazánky. I veškerá darovaná vařená vejce se v jídelníčku našich babiček uplatnila, přidávala se i k masu, do omáček, připravovala se plněná vejce. Vejci se nešetřilo v nádivkách a sladkých těstech.
Typickým znakem Velikonoc a zrození jsou také právě vylíhnutá kuřátka, žlutá jako sluníčko. Užijte si svátky jara podle starých zvyků, vyzdobte si domov zelenými a žlutými barvami a přibližte se přírodě i vy! Načerpejte nové síly a usmívejte se!
Krásné Velikonoce!
Jaké pokrmy připravovaly naše babičky od Škaredé středy do Velkého pátku se dočtete ZDE.
Jaké tradice a zvyky dodržujete vy? Které z tradičních pochoutek si nenecháte ujít?
Zdroj foto: Ivana Sýkorová
Tagy:tipy
