Celou Českou republikou „hýbe“ kauza domova pro seniory,
kde skrytá kamera natočila na podnět pracovnice naprosto neprofesionální chování, které se může označit mírně řečeno jako šikanózní chování k uživatelům/obyvatelům zmíněného domova. Otázka nastává: „Kde je chyba? Jak může vůbec k takovému selhání dojít a proč?“
Těžká odpověď, soudíme z médií, kde jsou nám předkládány určité informace.
Pokusme se rozklíčovat část nastaveného systému.
V České republice mohou být zaměstnáni v sociálních službách lidé, kteří mají kompetence pracovníka v sociálních službách. Na tom není nic špatného, ale často to jsou lidé, kteří za podpory MPSV a Úřadů práce disponují vzděláním z akreditovaných rekvalifikačních kurzů. To znamená, že ještě včera vykonávali jakoukoliv práci a dnes, po absolvování několikatýdenního kurzu, jsou kvalifikovaní odborníci pro sociální oblast. Dobře… ale nikde nejsou stanovené vstupní podmínky pro zahájení rekvalifikace, nikde není státem požadováno ani obecné psychologické vyšetření … prostě nic, a to přesto, že tito pracovníci skutečně pracují s tou největší intimitou svého klienta. To je tristní.
Další věc je, že řídící pracovníci velmi často absentují v základech řízení lidí.Pak není správně nastaven celý HR proces, není nastavená firemní kultura, do které spadá i komunikace, zpětná vazba. Opět, není to nikde požadováno, a to přesto, že řízení celého týmu pracovníků vyžaduje tyto odborné znalosti a dovednosti u vedoucího pracovníka a s tím spojené kompetence.
Další věc je vzdělávání. Všichni pracovníci v sociální oblasti mají povinnost vzdělávání. Edukují se v akreditovaných programem MPSV. Tady je kámen úrazu. MPSV na jedné straně velmi složitě uděluje akreditaci pro jednotlivé vzdělávací programy, ale na straně druhé nemá ucelený systém podmínek … podmínky k udělení akreditace nejsou adekvátní, je tam možnost fabulace ze strany lektorů, kteří edukují daný program pro sociální pracovníky.
Tak se může stát, že program lektoruje učitel základní školy bez jediné pracovní zkušenosti v sociálních službách, přičemž lektoruje témata, která přímo souvisí s firemní kulturou na těchto pracovištích. Zoufalé? Možná. Pak se divíme, že edukace v oblasti sociální je někde odborně nedostatečná.
Ale zpět ke zmiňované kauze. Nikdy to není selhání jedince. Je to selhání celého systému. Špatně nastavená vedoucí pozice, špatná zpětná vazba, nefungování kontroly, obelhávání sebe samých. S tím souvisí i malá prestiž práce v sociálních službách a současně i nízké mzdy, malá motivace a nechuť pracovat v tomto oboru. Je nedostatek pracovníků, prakticky se přijme kdokoliv…
Nemůžeme ale mluvit a zařazovat obecně. Je spousta domovů pro seniory, pro hendikepované či jinak postižené občany, kde je jim poskytnutá profesionální služba pracovníky se srdcem na dlani … těmi, kteří se svými klienty dýchají … znám a klaním se před nimi.
Jsou to úžasní lidé a doufám, že i přesto, že někde došlo k selhání, je to jen výjimka v dané oblasti.
Jediná možná pomoc k neopakování celé situace je prevence, a to v kvalitních pracovnících, kvalitním vzdělávání a v kvalitní zpětné vazbě a kontrole… znovunastavenou prestiží povolání a opravdu řádné finanční ohodnocení …
Sociální cítění obyvatelstva se projevuje právě chováním a empatií k lidem, kteří jsou odkázáni na pomoci od druhých.
Já předpokládám, že patříme k těm státům, kde je uctívaná hodnota lidství a pomoci.
Za HELPING HOME,s.r.o.
Mgr. Stanislava Gabriel, MBA
