Také máte někdy chuť při procházce přírodou zout boty a běžet bosky přes louku až k tomu potoku, který vidíte v dálce, skočit do něj a sledovat, jak kruhy na hladině utíkají pryč jako splašené? Cítili byste chlad na chodidlech, který se pozvolna přelévá přes kotníky až do lýtek a následně se mění na příjemné teplo. Hned poté byste vyskočili zpět na svěží zelený trávník, sedli si na něj a své nohy vystavili hřejivým paprskům slunce. Tyto pocity mne přepadaly tak dlouho, až jsem se rozhodla je již dál neignorovat. Je to už pár let, co jsem boty poprvé zula a od té doby tak činím stále častěji. Když už nejaké boty obuji, dobře se rozmýšlím, zda je to nutné a jaké konkrétní boty zvolím. Svoboda, na kterou si za tu dobu zvykly moje prsty a celá chodidla se nedá jen tak “zapomenout” a není možné skočit zpět do těsných úzkých bot s podpatkem bez pocitu, že je “něco špatně”.
Není lepší začátek dne, než se ráno projít studenou rosou, zkuste to a nebudete chtít jinak.
