Jak se změnily mé nákupní návyky po narození syna?
Co je vlastně menší zlo? Nehnojené rajče bez chuti z druhé půlky světa nebo hnojené ze zahrady?
Září – měsíc nejen školy, ale také biopotravin. Je značka “bio” podstatná, nebo je to jen trendová záležitost?
Už ani nevím kde, ale před pár dny jsem se dočetla, že září byl označen jako Měsíc biopotravin. Letos probíhá pod heslem “Bio pro každého: Bio není jen zelenina”. A u toho obrázek zarostlého muže s pravděpodobně krůtím stehnem v ruce. Pokud by bylo kuřecí, tak bio rozhodně není 😀 O podrobnostech se můžete dočíst na internetu. Ale zajímalo by mě, jak moc při nákupu rozhoduje, jestli je něco bio či nebio.
Já sama jsem to začala sledovat až poslední rok, po narození syna. Nejdřív proto, že jsem si začala dávat pozor na to, co jím já. Později i na to, co dávám jemu. Po některých potravinách, jako třeba zelenina, maso nebo jogurty, občas sáhnu i do regálu “bio”. Jenže tenhle regál nemají v každém obchodě a nemám čas ani chuť běhat přes půlku města kvůli pár mrkvím. Když jsem trávila léto ve svém rodném horském kraji, tak jeden tamní supermarket biomrkve nezná, ale má mrkve z Česka. Druhý sice biomrkve má, ale italské.
Tak co je “menší zlo”?
Je pravda, že ráda nakupuji na farmářských trzích. Kde ale, jak správně podotknete, není všechno “bio”. Došlo mi, že je pro mě podstatnější, odkud potravina je, zda byla vypěstována někde blízko, nebo naopak putovala přes půlku světa. Přijde mi to tak nějak logičtější. Kdybychom žili v Africe, na poušti, kde nic ani vyrůst nemůže, bylo by to něco jiného. Ale když nám tady za kopcem dozrávají jablka, proč budu kupovat stejná, ne-li horší, odněkud z Maroka? Pravda, ani na trzích nemáte stoprocentní jistotu, že to nejsou podvodníci. Ale máme být jen o houskách, které vlastně péct ani neumím, takže výsledný efekt by byl nulový až mínusový? Nebo si je radši koupit u pekaře, vedle na stánku si koupit voňavé rajče, které sice nějakou chemii na sobě má, ale vyrostlo pomalu za kopcem, místo zaručeně nechemického, ale dozrálého za sedmero horami? Navíc někdy ještě třikrát dražší?
Ještě opatrnější jsem u masa. Nehledě na to, že sama ho moc nejím, takže se v jeho nákupu vůbec nevyznám. Maso ze supermarketů ve mně nevzbuzuje velkou důvěru, obzvlášť co se jídla pro syna týče. Tak ho kupuju vlastně jen na trzích. Shánět biomaso je snad ještě horší než ty mrkve.
Znám pár lidí, kteří podobné věci ohledně potravin velice řeší. Jak jsem se dozvěděla, bio je základ, to se předpokládá. Pak jsou další věci jako genetická modifikace a já nevím co. To je na mě příliš složité. Člověk by si měl zachovat určitou míru, která je mu příjemná a neomezuje ho. Takže “bio” ano, ale ne za každou cenu.
A jak to máte vy?
Zdroj foto: Pixabay.com
