Můj drahý a milovaný Honzíčku,

naše první setkání vidím jako dnes. Píše se 21.srpna 2011 a my jsme se domluvili na setkání u pivovaru. Ty jsi byl zklamaný z rozchodu a já se zrovna vrátila ze Slovenska. Setkala jsem se s tebou, protože jsem ti chtěla být vrbou. Nepočítala jsem, že se z nás dvou stane něco víc.

Když jsem přijela na místo, ty jsi tam už na mě čekal. Viděla jsem vysokého, ultra štíhlého kluka s nejkrásnějšíma očima na světě. Ano, nikdy jsem nechápala jak se někdo může zamilovat a utápět v očích. Díky tobě jsem to poznala. Ty oči mě pohltily. Modré jako studánky, plné života a lásky. Oči, které mi rozzáří den. Oči, které mě probouzí a dávají dobrou noc.

Myslela jsem si, že naše setkání nebude mít dlouhé trvání. Opak byl pravdou. S nikým jsem nebyla tak dlouho jako s tebou. Procházeli jsme se a já tě začala poznávat víc a víc. Užívala jsem si tvé přítomnosti. Tvůj poněkud bohémský život. Nikdy před tím bych si nelehla na chodník, ale když jsem viděla tebe, jak nasáváš energii, jak si to užíváš a neřešíš lidi kolem. Musela jsem být s tebou. Chtěla jsem být s tebou. Znali jsme se sotva pár hodin, ale oba jsme měli pocit, že se známe roky. Tímto dnem se začala psát naše pohádka. Nikdy v životě nezapomenu na naše začátky. Byly to ty nejkrásnější začátky. Pamatuješ, jak měli padat hvězdy a my jsme byli spolu? Vzala jsem deku, ty jsi připravil palačinky, sýry, vínko a kolem nás byla jen příroda? Ukazoval jsi mi hvězdy. Doteď nepoznám malý, velký vůz, ale ve tvém podání…věřila jsem ti každičké slovíčko a dobrovolně bych skočila do pekla. A pak to přišlo. První naše pusa, první objetí. Nebylo šťastnějšího člověka než jsem byla já. Cítila jsem se jako v pohádce, měla jsem svého prince a cítila jsem se jako princezna.

Přišlo naše společné bydlení po měsíci chození. Měla jsem strach, ale touha být s tebou byla silnější. Vím, že to vždy nebylo ideální, ale to tak prostě bývá. Žádná bouřka věčně netrvá. Nehledám žádný ideál, ale někoho komu můžu věřit, cítit se s ním v bezpečí, najít pochopení a úctu k druhému. Každý máme chyby, jak ty, tak i já, to je v pořádku. Víš, co je opravdová láska? To je, když miluješ toho druhého i s jeho chybami. Bereš ho jaký je. Už teď vím, že jsem nikdy nikoho nemilovala tak jako tebe. Jsi muž, se kterým chci být celý život. Muž, který se stane otcem mých dětí a udělá mě svou ženou. Miluju, když se směješ a podíváš se na mě těma nádhernýma očima. Nechci tě nikdy ztratit a za naši lásku budu bojovat ze všech sil. Nechci se bát, že se probudím a naše pohádka skončí. Chci, aby skončila šťastně, tak jako v pohádkách.

A žili spolu šťastně až do smrti…

Miluju tě

Že jste už tohle někdy četli? Ano, četli. Asi před 6 lety jsem tohle tady napsala. Měl to být projekt, kde bych nabízela psaní milostných dopisů. Teď by bylo vhodné napsat celý příběh Vali a tam jisto jistě patří i Honzík. A co myslíte? Jsou spolu?