Před několika lety ke mně přišla paní s potížemi s pohybovým aparátem. Během ošetření jsme si povídaly a přišla řeč také na její soukromý život:
Její manžel Petr byl vždy velmi aktivní muž, žádný odpočinek neznal. Od jara do podzimu přišel z práce domů, najedl se, sedl na kolo a přijel až večer. V zimě miloval lyžování, a když nebyl sníh, jezdil na bruslích. Nic na tom nezměnila ani svatba, ani Janino těhotenství. Jana doufala, že když čeká jeho dítě, že bude více s ní a bude jí oporou. Nestalo se a Jana byla pořád sama. Vkládala naděje do narození dcery. Přeci jen Petr určitě bude chtít trávit čas se svou holčičkou a bude doma… Mýlka. Do porodnice přijel jednou, podívat se na holčičku, a pak až když je odvážel domů.
A pak se to stalo.
Jednou ráno se Petr nezvedl z postele. Odvezla ho rychlá záchranná služba s podezřením na mozkovou mrtvici. Po měsíci léčení přišla embolie, za měsíc druhá a za další měsíc ho postihl infarkt.
Během čtyř měsíců čtyři takové rány. Bylo mu 36 let, byl ochrnutý na levou půlku těla, dokázal říct maximálně dvacet slov a byl odkázaný na pomoc těch, které celý život zanedbával. Učil se znovu chodit, mluvit, ale nakonec na to zůstal sám. Jana se s ním rozvedla a dcera ho viděla vždy v neděli, když k nim chodil na oběd. Po sedmi letech tahal za sebou nohu, ruku měl nefunkční a jeho slovní zásoba se zlepšila jen nepatrně.
V práci na dveřích mám citát:
Ten, kdo je denně pilný jako včelka,
pln energie jako býk,
pracuje jako kůň
a večer je unavený jako pes,
by měl navštívit veterináře
protože je pravděpodobně vůl.
Vždy, když jdu domů, si připomínám, abych nepřepínala své síly. Nic není důležitější než vlastní zdraví. Vezměte si to k srdci.
Zkuste si někdy jen tak udělat pyžamový den, nebo si otevřete lahvinku vína, sedněte do křesla a natáhněte si nohy. Prospěje to tělu i duši.
Obzvlášť to platí teď, v předvánoční čas!
