Hledala jsem na internetu několik let lásku a porozumění. Našla jsem jen lži, maximálně sex
Vlastně se nějak špatně nemám. V rámci možností si užívám života. Syn je dospělý a tak nějak už samostatná jednotka. Mám dostatek přátel, mám s kým vyrazit na výlet, na dovolenou, na flám… Jenže, ten správný „jenom „můj“ mužský prvek prostě v životě chybí a fakt nejde jen o sex. Podle slov přátel jsem prý chytrá a je se mnou legrace. Hledám, tedy hledala jsem, přátelsko-milenecký vztah, a co z toho bude, se časem ukáže…. Rozhodně si nechci někoho k sobě stěhovat.
Jinak a jednodušeji: Kde najít fajn nezadaného chlapa v mém pokročilém věku pár let přes abrahámoviny? Najednou, jakoby se to úplně zaseklo. Poslední „vážnější“ známost jsem měla před několika lety. Vzhledem ke své práci a zájmům se v zásadě pohybuju převážně mezi ženami. A chlap v odpovídajícím věku, a ještě volný, a aby tam něco zajiskřilo, dlouho a nikde široko daleko. A tak jsem se rozhodla, že zkusím internetové seznamky. Dnes po čtyřech letech bilancuju a musím zkonstatovat, že to, co s přestávkami proběhlo, předčilo i moje nejhorší noční můry…
Kdo se na seznamkách pohybuje nějakou dobu, zřejmě jako já zjistí, že lidí jsou tam stovky až tisíce, ale hodně a často se opakují jedni a ti samí. Hledající muži se tu dělí na v zásadě šest skupin, vypisuju dle početního zastoupení podle mých zkušeností 1) Ženatí a zadaní, hledající si bočáky a úlety 2) Věční hledači, kterým není nikdo dobrý a jsou tam léta letoucí, hledají vysněný a zřejmě nereálný ideál 3) Různí podivíni, kteří vlastně ani nevědí, co chtějí, nejsou schopni se normálně domlouvat a komunikovat 4) Zřejmě nudící se jedinci všech předchozích skupin, kteří si zkracují otravnou pracovní dobu a dlouhé večery dopisováním. Nikdy ale nejsou schopni a ochotni se v reálu sejít. 5) Jedinci, kteří nemají vyřešené předchozí vztahy a potřebují se nějak zahojit a dokázat si, že je o ně ještě zájem. Ani ti se ale většinou vidět ve skutečnosti nechtějí. A potom je 6) velmi malá skupinka těch normálních, které ale vydolovat, je hledání jehly v kupce sena.
Na seznamkách se příšerně lže. „Jezdím rád na kole,“ psal adept na seznámení, ze kterého nakonec vypadlo, že má kolo už několik let na opačném konci republiky u bratra. „Mám rád divadlo,“ tvrdil o sobě jiný, který byl naposledy na Prodané nevěstě se 3. B. na základce. Chlap, který mi tvrdil, že se nechce příliš vázat a chce být po rozchodu navždy volný, se do ani ne dvou měsíců přestěhoval k nové přítelkyni. Jiný byl pro změnu ve stálém kontaktu s přítelkyní bývalou, stále si psali a telefonovali, tvrdil, že spolu nic nemají, ale za dva měsíce jsem je náhodně spolu potkala na akci a stále byl schopný tvrdit, že spolu nemají nic. Podobně i další, který za bývalou přítelkyní jezdil a ještě společné fotky ostentativně vystavoval na sociálních sítích. Další se holedbal, že chce přítelkyni na taneční zábavu a rád tancuje. Na dvou hudebních akcích potom celou dobu seděl jak suk ve dřevě a ani na ploužák jsem ho nepřinutila se pohnout.
Sliby jsou jen chyby. „Není problém jezdit za tebou 50, 100, i více kilometrů,“ tvrdili mnozí ve svých psaných projevech. Realita byla ale jiná. Nakonec někteří řešili i kilometrů dvacet a méně. „Tvrdíte, jak jste emancipované, tak se sejdeme na půl cesty,“ psal „zájemce“ z města, vzdáleného asi 35 km, který o sobě uváděl, že je úspěšný podnikatel. Další si všední den předem, asi ve 22 hodin večer, „uvědomil“, že jede přes moje město, a že tedy, jestli bych měla čas být ve všední den dopoledne někde na kafe u nákupního centra na výpadovce…..
Pár dalších případů z těch nejvybranějších:
-
„Moje manželka byla mrcha, obrala mě o všechno, a já s ní zatočím a udělám jí to a to…….“Ano, i to jsem poslouchala na jednom „rande“ asi tak hodinu v kuse, déle jsem to nevydržela…
Údajný majitel autoopravny volal asi hodinku před dopředu dlouho domluveným setkáním, jestli mi nebude vadit, že přijede v pracovní kombinéze, prý ale čisté. Zajížďkou domů by se údajně zbytečně zdržel. Z polorozbitého auta, z jehož sedadel trčela péra, vystoupil v umaštěných montérkách. V reálu měl tak o deset let více, než na fotce, kterou poslal a taky mu chyběla většina zubů. Dali jsme kafe v nejbližší knajpě a rychle to rozpustili, rozladění bylo na obou stranách….
Dopisovali jsme si strašně dlouho s přestávkami, byl to chlap z druhého konce republiky. Líbilo se mi, že je inteligentní a má přehled, protože pro takové muže mám slabost. Psali jsme si i o filmech, o divadle, atd. Domlouvali jsme se několikrát, že se sejdeme někde uprostřed cesty, v tomto případě v Praze. Anebo, když pojede za příbuznými přes moje město, že vystoupí a sejdeme se. Nikdy se tak nestalo. Vždycky měl jen výmluvy, takže jsem to potom brala jako ryze dopisovací přátelství. Nakonec mu ale nebylo zatěžko jet ještě dál za jinou ze seznamek a do ní se zamilovat. Co dodat?
Taky jsem narazila na metrosexuála. Fotky v růžových košilkách, nabarvené a natočené vlasy. Ten čekal, že žena bude jezdit za ním do světem zapomenuté vesničky a bude ho stále obdivovat…
Fotka stará tak deset let, chlap vypadal jako sportovní typ, až jsem měla pocit, že takovému bych nestačila. Ve skutečnosti ale nemohl ani moc chodit, byl po operacích obou nohou. Přitom jsem si v profilu jasně psala, co a koho hledám –mimo jiné pro výšlapy do přírody apod.
Starý mládenec, opentlený tituly, podle řečí a funkce dobře situovaný. Projevil bezmeznou radost, když jsem si za sebe zaplatila víno, asi 80 Kč (!), ještě to okomentoval slovy, že mám velkou útratu a nedoprovodil mě ani dalších pár desítek metrů na autobus
V rubrice vážné seznámení ho jako první zajímalo, jestli mám ráda roláky. Proč? Protože ho „rajcují“ jen ženské v roláku
Ve stejné rubrice jsem byla hned v úvodu konverzace upozorněna na to, že se nemíní scházet na kafe a ztrácet čas. Údajně už něco takového absolvoval a potom si v posteli nerozuměli. Takže jednou na kafe a potom prý hned sex…
Několik měsíců jsme spolu jako kamarádi chodili na víno, koncerty a do wellness. Nakonec mu vadilo, že jsem moc „akční“ a mám jiný styl života. Jezdila jsem na výlety se dvěma partami, on seděl doma, protože prý nemá ty správné boty, atd.
Zlatým hřebem byl údajný lékař ze Sýrie. Domáhal se mé adresy s tím, že si ke mně musí poslat asi 1,5 milionů amerických dolarů, protože by o ně jinak přišel. Poslal „aktuální“ fotky, které byly ve skutečnosti z války v Iráku před 15 lety….. Psal lámanou slovenštinou…
Byť to asi zní jako sci fi, nevymýšlím si nic, a popsané případy jsou ještě výběrem z těch nejkřiklavějších…
No, takže se přiznám, nakonec, po těch četných neúspěších na různých vážných seznamkách, zkusila jsem i seznamku erotickou. Prý se i tam dá najít chlap nejen pro sex. Možná ho tam někdo našel, ale já ne. Pokud si tam žena i mého pokročilého věku! dá jakýkoliv! inzerát, během hodiny má zahlcenou schránku desítkami odpovědí od mužů všeho věku. Pro srovnání, na vážné seznamce jde o jednotlivce do týdne. Jde ale fakt jen o jedno. Přehlídka sběračů dobrodružství, trofejí a skalpů, opět většinou zadaných…. Ale aspoň je to tady upřímnější, než na těch vážných, kde se mnohdy hledá totéž, ale za něco se to maskuje. Ano, zkusila jsem to. Ale fakt na nic jiného, než na dočasný sex jsem tam chlapy nenašla. Takže i to nakonec postupně vyšumělo. Nechci zadaného, který si za mnou chce jezdit „užívat“ o polední pauze místo oběda. A nechci ani zaučovat mladého panice….
Resumé
Za těch několik let s přestávkami na různých seznamkách a více než dvacítkou různých setkání se samozřejmě našlo několik chlapů, o které bych měla velký zájem a kde to z mé strany zajiskřilo. Z té jejich ale nakonec bohužel ne nebo to nakonec nedopadlo. Co dělám špatně, že se mi v seznamování dlouhodobě nedaří? Hledala jsem pomoc i u odborníků, psychologů a seznamovacích poradců. A co jsem se dozvěděla? Že mám chodit na jiná místa, než se pohybuju, že se chovám moc samostatně nebo naopak, že dávám při seznamování zájem moc najevo a jsou si mnou moc jisti, že mi chybí sebevědomí nebo naopak se chovám moc suverénně, že se někdo časem najde časem… Kdy? V domově důchodců? Kde bude padesát babek na jednoho dědu? Vesměs tedy protichůdné názory…Jo, a ještě jsem prý negativní a můžu si za to tím pádem sama. Chtěla bych ovšem poznat toho, kdo by po těchto zkušenostech hýřil optimismem. Co si z toho mám potom vybrat? Zůstávám ve slepé uličce, navíc si myslím, že v pokročilém věku se člověk ani zásadně změnit nedokáže. Samozřejmě, s vizáží se nějak pracovat dá, cvičit, pořídit si modernější oblečení, změnit účes, ale povaha a chování? …Jinak, i když chodím všude možně, nic z toho… Zřejmě jsem se dostala do věku, kdy zájem o ženy, jako jsem já, vymizí úplně nebo zůstává zakopaný pes v něčem, čemu nerozumím. Nebo souhra obojího? Možná to ani jednoznačné vysvětlení nemá. Seznamky jsem ale odpískala definitivně a i bez chlapa je život fajn. A proč to tady vlastně všechno píšu? Přijde mi, že by byla škoda se o tyto zkušenosti nepodělit, ale ráda bych i znala názory, zkušenosti a poznatky jiných na toto téma. Třeba to mně i ostatním, co si to přečtou, k něčemu bude….Díky moc předem!
