Nůž v hrudi by nebyl tolik krutý
jako Vaše mlčení, má paní.
Zmítat se vlnami myšlenek
a zvolna zmírat zdá se býti daní.
Vás já jsem do svého nitra vložil,
do Vás, paní, jsem se zamiloval.
Po krátký čas jsem krásné štěstí prožil,
mrtvého ticha mráz všechno mi pak vzal.
Kéž Vaše ruka dýkou mne srazí
a moje trápení již ustane.
Z té představy snad Vás trochu mrazí,
však mé srdce pro Vás tlouci přestane.
Láska i Zloba rodné sestry jsou,
o chorém srdci totiž obě zprávu mají,
za ruku spolu světem jdou
a jedna za druhou se skrytě tají.
