Nedělní Zuzčino poetické okénko (3. 10. 2021)

Vážené a milé ženy, konečně se otevřely školy i pro vysokoškolské studenty, a moje mladší dcera tak mohla po roce a půl nedobrovolného domácího vězení jménem distanční výuka konečně vyrazit na fakultu a fyzicky potkat své spolužáky. Jsem za to ráda; je opravdu šílené, co udělala covidová pandemie s psychikou a sebevědomím mladých lidí… Dnes vám tedy posílám báseň, kterou jsem dceři napsala zhruba před dvěma lety, když končila gymnázium.
Snad se Ti, moje malá Emilko, co nejdřív povede vrátit se do “normálního” života a užívat si studentského života, na který já tak moc ráda vzpomínám. Držím Ti palce.*heart* Maminka, Holubička Zuzka
 

Cesta do školy

                  

Po kapsách celý můj svět

Stáhnout písničky do mobilu

sluchátka dát na hlavu

neslyším vás

Zavřu oči

nevidím vás

Kapuci na hlavě

nepoznáte mě

Jsem, jaká jsem

co je vám po mně

nechte mě být

Oběma nohama

stojím pevně na zemi

i bez držení

                                  (mé dceři Emílii, 2019)