Oba byli na vrcholu svých tvůrčích sil. Měli před sebou tolik plánů. Avšak jen do té doby, než náhle udeřila velice vážná nemoc. A všechny jejich plány se úplně zhroutily… Všechno šlo stranou. Najednou museli bojovat o své životy, o návrat své hybnosti, protože oba ochrnuli… Přičemž do té doby pro oba sport znamenal hodně.
Alfred Strejček, proslulý herec, moderátor, hudebník, scenárista a pedagog a David Vávra, přední architekt, herec a spisovatel.
V případě Alfreda Strejčka zákeřná nemoc uděřila měsíc před jeho sedmdesátými šestými narozeninami, koncem října 2017. Udeřila v plné síle, protože v noci z 26. na 27. října 2017 ochrnul. Ráno se už skoro nepostavil na nohy. Naštěstí ještě stihl zavolat své neuroložce MUDr. Aleně Hyhlíkové, která mu během pár minut zařídila příjem do pražské Motolské nemocnice. Také ještě stihl zavolat své nejbližší přítelkyni Jitce Molavcové, u které před časem nechal pro všechny případy rezervní klíče. Paní Jitka mu rychlým převozem do Motola zachránila život. Zde mu lékaři diagnostikovali tzv. Guillainův-Barrého syndrom (GR syndrom). Jedná se o velice vzácnou nemoc, která napadá centrální nervový systém člověka. V celé České republice zmíněnou nemocí trpí sto pacientů.
David Vávra v létě roku 2019 onemocněl komplikovanou neuroboreliózou. Důsledkem toho byl zánět mozku a mozkových blan, spojené s ochrnutím rukou a půlkou obličeje. Bylo mu tehdy 62 let.
Oba jsou však příkladní bojovníci. A nepříznivým diagnózám postavili čelem. Jejich blízkého přítele, pana profesora Pavla Pafka napadlo, aby příběhy těchto dvou hrdinů vyšly v knize. Aby mohla být inspirací pro mnoho lidí, kteří procházejí nelehkým osudem. Vše kolem realizace svého nápadu organizoval on, aby tato poučná kniha s příkladným názvem Hrejme dále… se vloni na podzim mohla objevit na pultech knihkupectví. Rukopis knihy nabídl svému dalšímu blízkému příteli, Michalu Vaněčkovi, předsedovi správní rady NADACE T-SOFT ETERNITY. Výsledkem jejich spolupráce je po všech stránkách krásná a pozoruhodná publikace.
V úvodu zmíněné knihy Michal Vaněček m. j. napsal:
“… A já chci za sebe i nadaci T-SOFT ETERNITY poděkovat, že jsme mohli této knize úžasných lidských příběhu pomoci na svět. Když nás na jaře oslovil profesor Pafko, patron naší nadace, a můj dlouholetý soused v pražském Braníku s nápadem, zda bychom tuto knihu nemohli pomoci vydat, nezaváhal jsem. Dva příběhy, zcela odlišné, ale přece stejné, příběhy o vůli a síle bojovat s nepřízní osudu, zapadají dobře do řady knihy realizovaných nadací za posledních deset let. Pan profesor Pafko nás postupně dal všechny dohromady a společně jsme jeho nápad realizovali.”
Zde uvádím celý úvod pana profesora Pafka:
“Vážení čtenáři,
jako školáci v padesátých letech minulého století v rámci povinné četby jsme museli přečíst román sovětského spisovatele Borise Polevého Příběh opravdového člověka. Bylo to o osudu válečného pilota, který přišel o obě nohy a s protézami, ač mu to okolí nevěřilo, se naučil nejen chodit, ale znovu i létat. Vůle stála proti pochybnostem.
Držíte v rukou knihu dvou autorů. Popisují svůj boj s nepřízní osudu, jež je náhle upoutala na lůžko, a oba bojovali nejen o to, aby mohli opět chodt,ale aby vůbec přežili. Až do osudnému zlomu byli plni života. Úspěšní ve svém oboru, maximálně vytížení. Sportovci. Prostě dnešní mluvou, byli ve společnosti “in”. Náhlou změnou zdravotního stavu se vše zhroutilo. Byli “out”.
V textu se dozvíte, co se děje v duši takto postižených lidí. Jsou to jejich subjektivní výpovědi, a jsou tedy částečně různé. Společné jej jim však pozitivní myšlení. Oba si uvědomují životní priority, o nichž zdravý moc neuvažuje. Uvědomují si vztah k okolí, na kterém jsou bytostně závislí. Při čtení plně vnímáme váhu slova těch, kteří se kolem jejich postelí pohybují. Přece člověk ležící na posteli ochrnutý nemůže nic než se dívat do stropu a přemýšlet o každém slově, které slyší. Text je doplněn pohledem nejbližších. Jsou to oni, kdo budují most k návratu. Jednak svou psychickou podporou, ale i fyzickou pomocí při ošetřování.
Teprve nouze odkryje pevnost vztahu.
Každý z nás se do podobné situace může dostat. Ani jeden z autorů si nemyslel, že se mu na vrcholu tvůrčích sil může něco podobného stát. Přečtení knihy nepochybně povede u některých čtenářů k zamyšlení, jak žít , abychom teprve, jsouce upoutáni na lůžko, nezačali přemýšlet o tom, jak jsme měli žít…
Výpovědi autorů jsou doplněny informacemi lékařů o jejich onemocněních i příspěvkem paní Horochovské, která ač sama kvadruplegička (ochrnutí všech čtyř končetin), upoutána na elektrický invalidní vozík, dojížděla jako učitelka ovládání počítače hlasem za panem Strejčkem… Naučila ho tolik potřebnou hlasovou komunikaci s počítačem a tím i se vzdáleným okolím.
Ve svém profesním životě jsem viděl mnoho pacientů, kteří z hlediska svého zdravotního stavu dobře chodili, ale již nevěděli, kam jdou. Naproti tomu takové, kteří věděli, kam by chtěli jít, ale nemohli. Tato kniha je o těch druhých, o jejich vůli dojít k cíli. O hodnotě mezilidských, bez nichž není člověk člověkem v sociologickém slova smyslu.”
Pavel Pafko
Přeji vám příjemné čtení této velice inspirativní knihy 🙂
Eva
Popis fotografií:
Titulní foto – zleva: Pavel Pafko, Alfred Strejček, David Vávra, Jitka Molavcová a Michal Vaněček, Autor: Jana Vaněčková
Foto č. 2 – Kniha Hrejme dále…
Foto č. 3 – zleva: Pavel Pafko, Alfred Strejček, David Vávra, Jitka Molavcová a Jana Vaněčková, Autor: Michal Vaněček
Foto č. 4 – zlave: Alfred Strejček, David Vávra a Jana Vaněčková, Autor: Michal Vaněček
Foto č. 5 – zleva Alfred Strejček, Pavel Pafko a David Vávra, Autor: Jana Vaněčková
