Jaké požadavky máte na muže? A nedalo by se z nich třeba něco slevit?
…. krásný, se smyslem pro rodinu a zábavu, sportovec, aby mi byl oporou, jezdil na výlety, byl pozorný, vážil si mě, byl i mým nejlepším kamarádem, pracovitý, naslouchající, umějící utěšit, povzbudit, zodpovědný a takhle bych mohla pokračovat dále. Je to jen malý výčet toho, jak bychom si představovaly naší budoucí drahou polovičku.
Toto slýchám docela často z úst žen, které hledají a nemohou nalézti. Ze začátku hledání je požadavků hodně. Jak jde čas a samota nám začíná lézt na nervy, pomalu snižujeme nároky. Nedá se říci jak, protože každá na to máme svůj úhel pohledu a názor a sami se rozhodujeme, čeho jsme ochotné se vzdát. Někdy se časem ukáže, že naše snížení požadavků bylo super a natrefily jsme na toho “pravého”. Někdy bohužel ne.
Občas se nedivím, když ženy nikoho nenajdou nebo své hledání vzdají. Když už přestanou sledovat věk a jsou i ochotné risknout vztah se zajíčkem nebo starším ročníkem, najde se vždy něco, co je odradí. Ono i najít místo, kde se “normální” chlapi schovávají, je nadlidský úkol.
Je to již delší dobu, kdy jsem s kamarádkami vyrazila na dámskou jízdu. O dva stoly za námi se usadili chlapci a my jsme po chvilce zjistili, že mezi nimi sedí i nový přítel jedné z nás. Do té doby jsme ho znaly některé osobně, některé jen z doslechu, jako toho “pravého”. Měl skoro vše, o čem jsem psala na začátku. Jaké bylo naše překvapení, když se chlapci začali bavit a po pár panácích z nich začala padat moudra o svých protějšcích. Pomalu nám začaly tvrdnout rysy a přemýšlely jsme, zda o nás vědí nebo zda se nám to jen zdá. Snažily jsme se dotyčnou rozptýlit, aby po svém “pravém” nehodila popelník nebo jiný předmět, který měla po ruce. Z jejich rozhovoru jsme se dozvěděli a teď budu citovat: “Tvl si myslí, že když mi napíše, že se s zí poseru? Na to ať zapomene. Já po ní chci jediné ….. děsný smích.
Rozhodly jsme se, že si budeme hrát. Přesvědčily jsme jí, aby nám půjčila mobil a začali si dopisovat s “pravým” u vedlejšího stolu. Možná vám to přijde jako nefér hra, ale věřte, že v tu chvíli člověk hodně vystřízlivý a přes počáteční vztek nevidí na metr. Každá zpráva, která byla zaslána, byla také citována u vedlejšího stolu, komentována a zapíjena. Poplácání po ramenou, jak jí má zmáklou a podobné plky. Rozhodly jsme se, že nám nestojí za to, jí více trápit a rozhodly jsme se odejít. Z odchodu jsme měly obavy, ale musí říct, že dotyčná zvládla svůj odchod na jedničku. Bez jakéhokoliv náznaku vzteku se zvedla a když procházela okolo stolu “pravého”, usmála se, dala mu pusu a prohlásila, že se sejdou doma. Výraz na jeho tváři se opravdu popsat nedá a ticho, které zavládlo nad stolem bylo k nezaplacení. Jaké bylo překvapení, že do pěti minut přišla zvídavá sms …..
Co vám budu povídat, spolu již nejsou a není se čemu divit. Co ale vzešlo z této situace bylo to, že i přes zlomené srdce dokázala slevit ze svých nároků, zaměřila se na ty pro ní nejdůležitější a začala znovu a lépe. Už totiž nehledala “pravého”, hledala přítele, milence a manžela v jednom a to se jí podařilo. Když jsem se jí po čase zeptala, jestli je to “pravý”, jen se usmála a řekla ano.
Jak se pozná? Zněla má další otázka a ona spustila. Víš on má to, co já opravdu potřebuji a přála bych to každé. Upřímné objetí, láska, přátelství, uznání, podpora, vědomí, že mám chlapa v pravém slova smyslu, co se nebojí a bojuje za nás oba a spousty dalších kladných věcí. Ustoupila a vyhrála. Vyčlenila ty nejdůležitější věci, na kterých je postaven vztah. Přestala trvat na těch povrchních, které může kdykoliv odvát vítr. A víte kde ho našla? Žádná diskotéka, hospoda nebo fitness ….. byl celou dobu v jejím okolí, jen ona ho přes své nákladné požadavky neviděla …
Zdroj foto:Pixabay.com
