S končícími Vánoci jsem se rozpomněla, jak to není zas tak dávno, kdy jsem se rozplývala nad vánočními světélky, koukala se do nich a v naději se jich ptala, co mě čeká. Častokrát si přeji do nich znovu pohlédnout a spatřit štěstí. Čiré a čisté štěstí. Procházela jsem světélky a vše mi přišlo tak krásné.
Dnes mám oproti těm několika letům nazpátek pocit, že sem nepatřím. Na vztahy se dívám hrozně vážně, až převážně a v naději po romantické a nekonečné lásce jsem uvízla mezi realitou, vztahem a pohodlností.
A tak ačkoliv se směji a lidé mi častokrát říkají, že mám krásný úsměv, mně se jim chce kolikrát odpovědět, že jej mám nejsmutnější zároveň. Protože si přijdu spíš jako zátěž…
…sedím naproti němu. Dívám se na něj a nedopočítala bych se našich odlišností. Jednou nás pospolu viděla kamarádka, která se divila, že zrovna já mám někoho tak veselého a vtipného. ,,Jsem čekala, že budeš mít spíš nějaký ňuňu.“ On není „ňuňu“. Znala mě chvíli a přesně věděla, kdo se ke mně „hodí“. Že nejsem sprostá, že takový humor nemám moc ráda, že se snažím jinak posuzovat lidi, že se jich spíš bojím než bych se s nimi družila a byla s nimi do rána. Vím, že je jiný. Věděla jsem to hned. Taky proto jsem se toho tak bála. Ale snad to je právě to, co nás svedlo k sobě. Tohle jsme měli prožít. A snad už i on ví, koho si to doopravdy přivedl domů. Snad už od té doby i já trochu vyrostla. Změnilo mě to. Dospěla jsem? Nebo naopak?
V mé brigádě potkávám jednoho milého mladíka a slečnu, kteří oba ještě chodí na střední. Jsou tedy cca o 10 let mladší než já. A světe div se, já si s nimi rozumím! Možná proto, že jsem sama dítě? Jako byl Dostojevského Idiot? Snad jsem tedy opravdu trefila smysl a název tohoto blogu?
Dívám se do vánočních světýlek, procházím jimi a ptám se: co mě čeká? Sněhem následuje pěkná procházka, kde si rozumíme. Vyříkáme si vše a v ten moment vím, že když dva lidé chtějí, tak jsou schopni si porozumět, jen musí OBA chtít.
Kromě pěkného dojmu jsem si z procházky odnesla také pár krásných fotek. Není na nich zachycen můj nahý (velký) zadek uprostřed divoké přírody, ani (malé) odhalené ňadro, případně další orgány, jak je to asi módní a hlavně sexy. Jak můžete vidět na titulní fotografii, jsem na ní zachumlaná oblečením, lezou mi jen oči. A cítím se tak v bezpečí. Ta fotka pro mě přesně vyjadřovala pocity, kdy jsem se chtěla schovat před celým světem a vůbec o ničem nevědět. Nikoho nerušit, neštvat, nepřekážet. A které jiné roční období mi to dovolí než právě zima?
Dostala jsem k ní krásné komentáře. Lidé v nich viděli něco, co já vůbec: Šmrnc. Sluší ti to. Vystihuje tě to.
Přitom jsem jen nechtěla být vidět a zalézt hluboko pod zem…
Ale však já zase roztaju!
