Možná ve svém nitru toužíte potkat konečně toho pravého. Když jdete na rande, říkáte si se strachem: Co když to dnes zase nevyjde? A jak se se svým budoucím potencíálním zájemcem o vás rozloučíte, vracíte se domů otrávená a naštvaná sama na sebe, že jste to nevěděla dřív.  Po tolika zklamáních a neúspěšných pokusech si říkáte, jestli vám to stojí za to. Ale stejně chcete být ještě ve svém životě šťastná.  Jenže během navazování kontaktů máte různé pocity, které vás drží zpátky:

Strach, že si zase vyberete špatného partnera a ztratíte dalších několik let života.
Nebo pocit, že všichni dobří muži jsou už přebraní, tak už nemá cenu se snažit.
Nebo s přesvědčení, že po třicítce už je téměř nemožné najít si chlapa, kterého byste opravdu chtěla.

Strach z fiaska

Před schůzkou s novým objevem jsem byla nervózní jak sáňky v létě. Čas se neskutečně vlekl a já se sice na jednu stranu těšila, ale na druhou jsem se bála, že budu zase zklamaná. Měla jsem za sebou už několik nevydařených vztahů. Navíc jsme se poznali přes internet. Tato schůzka měla být naše první, kdy se uvidíme naživo. I když jsem měla dobrý pocit, po svých předchozích zkušenostech jsem byla realistka. Hlavou se mi honila myšlenka: Co když mi tohle rande zase nevyjde? Navíc po třicítce už je to úplně jiné, než když je vám dvacet. Ale věděla jsem, že když se budu nechávat brzdit svým strachem, pak svou lásku opravdu nenajdu. Život je přece od toho, abychom jej prožili naplno. Ne jen přežívali a čekali na lepší zítřky. Vystoupila jsem z komfortní zóny a vyplatilo se.
Celý článek najdete zde>>