Konečně, konečně, konečně!!!
Má vysněná práce. Práce, u které jsem si v duchu říkala, že by to mohlo vyjít, ale doufání byla spíše jen obrana nad tím, abych se hned nesesypala z toho, že vezmou určitě tu paní, co vyšla ze dveří těsně předtím, než jsem měla jít na řadu já. A to proto, že měla velmi příjemný vizuál a přišlo mi, že vypadá i zkušenější, tedy má mnohem víc reálných šancí než já.
„Když se rozhodneme dřív, ozveme se vám už v pondělí, zbytek v úterý.”
A ejhle! Bylo půl druhé, zrovna jsem dojela svou první jízdu po městě v autoškole a ani jsem nedoufala, když jsem v telefonu našla zmeškaný hovor. Okamžitě chci volat zpátky a po chvilce se ozve krásný, milý ženský hlas…
„Mám pro vás snad dobrou zprávu. Kolegům jste se moc líbila.”
Už už začínám mít slzy v očích a říkám si, že to nemůže být pravda.
Vážně já? Mě?! Ale jakto? Vždyť mě nikdy nikdo nikam nevybral! Na pohovorech jsem byla možná na prstech ruky, jinak mě odmítali, a teď najednou mám dělat produkční festivalu?
A to jsem měla pocit, že jsem zkazila, na co jsem přišla. Ne nijak moc, ale například pohotová zkouška z angličtiny “let’s go to speak English” se u mě nesetkala s úspěchem a třetí přísedící si uprostřed rozhovoru odešel zavolat. Jeden z nich mi poté na odchodu pomohl i do bundy a já si říkala, že když už nic, byli alespoň milí a usměvaví. Ale nečekala jsem, že bych to opravdu mohla být JÁ!
Pocity radosti, které se projevily hlasitým “ježíííš“, vystřídal pocit neuvěřitelné hrdosti nad sebou samotnou, jak jsem dokázala být na pohovoru velmi klidná. Nebyla jsem ani moc nervózní, nad ničím jsem moc nepřemýšlela, neklepala se, odpovídala popravdě. Brala jsem to tak, že když vyjde, vyjde, když nevyjde, nevyjde.
Po veselé odcházející paní mě poprosili ještě o další nervózní čekání. A ačkoliv jsem myslela, že odtamtud odejdu ještě než vejdu, a že se nervozitou pokoušu, nestalo se tak.
Zůstala jsem a ač ne na úvazek, zkušenost to bude natolik velká, že mi za to stojí, ať je to na co chce. A je to v oboru, o kterém už jsem si začínala myslet, že v něm nemám šanci se uplatnit. A tak tohle bylo jasné znamení!
Nevzdávej se!!! Je to tvoje cesta!
Dokázala jsem něco, čemu jsem věřila. Jsem šťastná. Věřila jsem tomu, že tohle je moje cesta. A když tomu věříte vy sami, pak za vámi skutečně přijde…

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account