Milé moje Ženy, přítelkyně, kamarádky, fanynky, klientky, studentky…
Nemyslela jsem si, že k tomu dojde, protože okolnosti byly všechno možné jen ne příznivé, ale … je to tady. Dopsala jsem svou další knížku. Vylíhla se na konci letošních prázdnin, v září se dopekla v tiskárně a teď už ji mám doma a můžete ji mít i vy.
Pokud ji chcete …, napište mi pod příspěvek nebo na FB nebo mail nebo smsku …. jakkoliv. Kdo chce poslat poštou, zařídím. A všem samozřejmě s osobním věnováním.
Doufám, že se vám příběh Sisi a Andy bude číst aspoň tak dobře, jako se mi psal. *heart*
Jo …, a pokud byste chtěli uspořádat čtení, přijedu moc ráda.
Tak tfuj, tfuj, tfuj, knížko moje milá. Byl to těžký porod. Mnozí vlastně nevíte, že si knihy nejen píšu, ale také vydávám sama. Proč? Noooo, motivací mám několik. Odjakživa si píšu deníky. Prostě vizualizuji zážitky, emoce, příběhy … svoje i cizí, aby zůstaly zachycené a já je mohla ze své hlavy vyhodit ven. Nechci o ně přijít a současně je nemůžu ponechat moc živé. By mě to taky mohlo zabít ;-). A taky jsem to slíbila. Kamarádkám především. Zažívají totiž to samé a stydí se o tom mluvit. A v neposlední řadě, psaní je pro mě terapeutické. Abych svůj čas nemarnila vlastním trápením a nezalévala jej horkými slzami, píšu „cizí“ příběh, který mě úplně pohltí a tím se dostávám ze začarovaného kruhu. Jak říká můj letitý kamarád „… přestaň už v hlavě točit dokumentární film a začni něco dělat!“.
Nejsem žádná spisovatelka, ale hodně z vás prožívá velmi podobné příběhy a třeba vás to bude bavit. Já už svou odměnu mám. Napsat knížku, vydat knížku, držet ji v ruce a moct k ní přivonět, je totiž úžasný pocit. Takhle shrnuté do jedné věty to vypadá velmi, velmi jednoduše, ale já vím, kolik práce, disciplinovanosti, námahy, nervů, nezdaru, oddechových časů, litrů vína, tun brambůrků a čokolády, a taky peněz to stálo. A jsem na sebe pyšná. A vám všem, kteří si knížku koupíte, jsem vděčná za podporu.
