Kortikoidy a jejich vliv na tělo: Osobní zkušenosti a tipy pro každodenní život
Kortikoidy.
Kortikosteroidy.
Imunosupresiva.
Tři slova, která podle mě, téměř každého člověka co s nimi má přijít do styku vyděsí. Stačí je zadat do googlu. Nechci tu vypisovat chemické vzorce ani žádné odborné rozbory. Nejsem odborník. Ani lékař. Jen jsem se ze zdravotních důvodů musela s kortikoidy naučit žít.
Na začátku letošního února mi byla diagnostikována IgA nefropatie. Autoimunitní onemocnění ledvin, při kterém vlastní imunita ledviny napadá. Znamená to, že ledviny špatně filtrují a při neléčení je velmi pravděpodobné jejich selhání. A protože je to onemocnění autoimunitní, tak se nedá vyléčit. Dá se pouze přibrzdit postup nemoci. A zde se dostávám k tématu.
Kortikoidy.
Pro mě od malička prakticky sprosté slovo. Trpím astmatem (též autoimunitní nemoc), které mi chtěli kortikoidy léčit. Konkrétně Prednisonem. Ale moje máma jako velký nepřítel kortikoidů to zavrhla a s astmatem jsme bojovaly pomocí alternativních metod, které navíc výborně zabíraly.
Kortikoidy totiž pracují tak, že vám nabourávají imunitu – tím pádem nemůže imunita ničit to, co zrovna ničí. Ale také vás nechrání. Už to samo o sobě může znít strašidelně.
Výčet vedlejších účinků je ještě zábavnější.
vředy
osteoporóza
cukrovka
obezita
strie, pomalé hojení
vysoký tlak
To se dočtete téměř všude. Jak to ale vypadá v praxi?
Já se kortikoidů strašně bála. Kdo chce být opuchlý, mít strie a měsícovitý obličej? Osteoporózu ve 26ti letech? Vysoký tlak?
Vředy jsem měla když mi bylo 23 tak ty vynechávám záměrně 🙂
Já jsem začínala kortikoidy v kapačkách. Byly dohromady tři a jediné co jsem pozorovala byl vysoký cukr a tlak. Ale to byl spíš šok pro tělo z vysokých dávek.
Když jsem začala brát kortikoidy v tabletách první co jsem pocítila byla bolest kloubů. Hlavně kolena a kyčle. Ze dne na den jsem byla důchodcem 🙂 z procházky jsem domů dokulhala. Začala jsem tedy brát vápník.
Další nepříjemná věc v pořadí bylo hojení. Respektive nehojení. Sebemenší škrábanec se ihned zanítil. A nemám ho zahojený do teď.
Zhoršila se mi pleť, říkala jsem z legrace, že mému tělu je 60 a mému čelu 15. Pupínky všude. V kombinaci s pomalým hojením neuvěřitelné potěšení 🙂
Tohle všechno se dělo v prvních 14ti dnech užívání.
Postupně se začala přidávat nespavost. Spala jsem klidně i jen 2 hodiny denně. A měla jsem strašné energie. Ráno jsem vstávala ve tři a cvičila protože mi celé tělo doslova vibrovalo z toho energetického přetlaku 🙂 odpoledne po práci jsem ještě šla na 8km procházku rychlochůzí, usnula v 11 a ve 2 ráno zase byla vykulená v posteli 🙂
Mým večerním kamarádem se stalo nafouklé břicho. Byla jsem jako ve čtvrtém měsíci těhotenství. Každý den bez ohledu na to co jsem snědla. Mám pár fotek s pupkem schovaných na příštího apríla 🙂
A to nejhorší nakonec – přibývání na váze, napuchání, strie.
Já měla štěstí, že jsem na začátku léčby vážila 46kg. Vypadala jsem tedy jako anorektička a nějaké to kilo navíc by se jen hodilo. Ovšem ne to kortikoidové. Každé ráno cvičím – krátké zahřátí a potom cviky na zadek, břicho (obden), ruce a core. Zabere mi to cca půl hodinky. Odpoledne po práci procházka rychlou chůzí nebo běh. S kortikoidy to začala být dvojitá zábava – svaly po nich rostou pomaleji zato voda se v těle ukládá lusknutím prstu. A na těch správných místech – břicho a obličej. Já jsem tedy momentálně ve stadiu zvětšující se hlavy 🙂 a pupku. Je to super mít hubené nožičky a ručičky, pupek jako pivař a hlavu jako pučmeloun 🙂 Můžu říct, že člověk se hned cítí líp 🙂
A to důležité – jak se s tím vypořádat?
Co se týče pleti – svěřila jsem se do rukou odborníků, tedy šla jsem na kožní + používám kosmetiku od Havlíka. Chce to pleť vážně pravidelně čistit.
nespavost – snažím se co nejvíc energie vybít pohybem + užívám bylinné kapky “Dobrou noc” od Grešíka. A spím asi 5-6h denně. Super! 🙂
Nafouklé břicho – bylinný čaj “Větrový”, taky Grešík.
Napuchání – tady zase Grešík a “odvoňovací čaj”, úplně jsem vyřadila sůl a jím co nejvíc potravin co odvodňují – celer, okurka, květák, meloun. Taky je důležité hodně pít.
Nepomáhá to všechno na 100% a ani nevím jestli to pomáhat bude. Čím déle člověk kortikoidy bere, tím hůř. Zatím jsem ale přibrala dvě kila, což je doufám hlavně ve svalech :)) a uvidíme co bude dál.
Tímhle článkem jsem chtěla jen pomoci nebo přiblížit život s kortikoidy těm, co je to třeba čeká nebo už potkalo. Pozitivní myšlení a aktivní přístup je půl úspěchu. Chemii neporazíme, ale můžeme ji malinko přelstít. Já totiž rozhodně s kýblem vody místo hlavy chodit nebudu 🙂
Zdroj foto: Pixabay.com
