Adolf Branald se narodil 4. října 1910 Praze v herecké kočovné rodině jako syn Richarda Branalda, herce, režiséra a dramatika a herečky Marie Branaldové. Dětství prožíval v Praze, Plzni a na cestách s rodiči, kteří vystupovali s činoherními, operetními a operními společnostmi. Často se o něm tvrdí, že byl první dětská filmová hvězda v Čechách, protože hrál ve dvou dnes již ztracených filmech svého otce Československý Ježíšek (1918) a Aloisův los ( 1919) a také v němém filmu Venoušek a Stázička (1922) režiséra Svatopluka Innemanna.
Adolf Branald maturoval na obchodní akademii v roce 1929. Po skončení vojenské služby prošel různými zaměstnáními. Pracoval jako praktikant v bance, obchodní zástupce olejářských firem, klavírista při němých filmech, úředník, vedoucí autodílny, prodavač v knihkupectví i reklamní pracovník.
V roce 1936 nastoupil Branald u státních drah, kde mimo jiné pracoval jako telegrafista nebo výpravčí. V letech 1939 – 45 pracoval v Praze na Masarykově nádraží, kde se aktivně zúčastnil protiokupační ilegální činnosti.
Po válce pracoval Branald jako tiskový referent na ministerstvu dopravy. Roku 1948 vstoupil do KSČ. Poté v letech 1952 – 59 byl redaktorem nakladatelství Československý spisovatel. Od roku 1962 se věnoval jen své spisovatelské práci.
Branaldovy literární začátky jsou spojeny s prací jeho otce. Již před válkou s ním psal divadelní hry pro ochotníky. Sám pak publikoval v novinách a časopisech (Nový život, Svobodné slovo, Literární noviny, Svět práce, Plamen, Divadlo, Zlatý máj a další). Řada jeho děl byla zfilmována. Alfréd Radok režíroval film Dědeček automobil, podle knihy Vizita natočil režisér Karel Kachyňa dva filmy – Pozor, vizita! a Sestřičky. Roku 1965 obdržel titul zasloužilý umělec. V roce 1969 vystoupil z KSČ takže v sedmdesátých letech mu bylo zakázáno publikovat. V roce 1996 mu byla udělena cena PEN klubu za celoživotní dílo.
Adolf Branald zemřel 28. září 2008 v Praze v nedožitých 98 letech.
