Seznamte se s Petrou – s novou ŽENOU s.r.o. a jejím prvním blogem. Plná energie a optimismu se těší na vás! 🙂
Petra, džíny a napětí na cestě k cíli
Klišé, které známe všichni. Je pořád s námi. Celý život. Prostě to tak je. Poprvé jdeme do školy, poprvé se na tajňačku líbáme v parku a třeba i u toho prožíváme svoji první lásku, poprvé si koupíme auto, letíme letadlem, ale také poprvé dostaneme kopačky nebo padáka. Těch poprvé je tolik, že bych se divila, kdyby je někdo dokázal všechny vyjmenovat. Teda pokud není jeho život pečlivě zaevidovaný a i přeplánovaný v excelovské tabulce. Jeden takový případ znám, tak se zeptám, jak je na tom. 🙂
Vzpomínám si na jedno své „poprvé“, když jsem asi po měsíčním laškování s myšlenkou, že je načase udělat něco se svými ďolíčky na stehnech a jak se říká „madly lásky“, který mě opravdu štvaly už pěkných pár měsíců, přišla na supr nápad.
Tedy tehdy mě to přišlo jako úžasná myšlenka! Poprvé jsem si totiž koupila o dvě čísla menší džíny, v domnění, že to jako bude skvělá motivace pro to, se zbavit toho nadbytečného, co mi na mém těle vadilo. A abych tomuto poprvé dodala větší důležitost, tak nejenže ty džíny byly o dvě čísla menší, ale byly i za cenu, za kterou bych si normálně pořídila aspoň troje. Takže mi bylo jasný, že to prostě musím dát a dostanu se do nich. Přece tak drahý džíny nenechám ležet ve skříni!!!
Pěknejch pár měsíců tam ležely, než došlo na to, že jsem je zavřela do nejspodnějšího šuplíku skříně, abych je neměla pořád na očích a nestresovala se tím, že je dál než po kolena nedostanu. Ta každodenní snaha, jestli jako „už“, mě totiž nakonec převálcovala a z motivace se jednoduše stal stres.
Snažila jsem se na ně zapomenout. Což se lehce říká, ale hůř realizuje. Až se mi to jednoho dne konečně povedlo. Přitom jsem dál pokračovala v tom, co mělo vést k tomu vysněnýmu dni D, kdy si obleču megadrahý džíny velikosti 25 a vyrazím v nich hrdě do práce… víc jsem se hýbala, auto jsem vyměnila za tramvaj, když se zadařilo tak i za delší procházku a měla jsem pod kontrolou co a kdy jím. A po pár týdnech jsem si všimla, že ono to najednou jde. Uplynuly další dva měsíce a právě dávám do pračky TY džíny. Jo přesně ty, který jsem si kdysi koupila schválně o dvě čísla menší. Zázrak? Ne. Na takovýto zázraky nevěřím, stejně jako nevěřím na náhody. Ale miluju napětí. Takže pokračování příště. 🙂
Petra
PS: Jen tak mimochodem, toto je jedno z mých „poprvé“, můj první blog. 🙂
