Vánoční kouzlo???
***řekla bych, že marně hledám a nenacházím***:;(
Letos v covidovém čase, po dvou měsících opět na nehtech a setkání v kavárně s mámou, sestrou a mojí dcerou *enzo*
V okresním městě, kde je spousta vánočních výzdob, kavárna vkusně a pěkně vyzdobená, veliký kafe a kopec šlehačky… A já piju to božský kafe, ujídám malinový dortík a myslím nad tím, že mám zadělaný těsto na linecký cukroví, že jsem nestihla udělat těsto na jiné cukroví a že nepeču, jako divá oproti ostatním.
Proč si neumím tu kouzelnou chvíli vychutnat? Proč už myslím nad tím, že až se vrátím domů, budu psát faktury, zavírat slepice, dělat svačinu do školy, prát prádlo??? Kde se stala ta chyba, že neumím nasát pohodu a nenechám se okouzlit tou vánoční atmosférou?
Možná lžu sama sobě do kapsy, když si myslím, že okouzlím dceru – 15 let, tím, že upeču její oblíbený perníčky, i když já je ráda nemám a nerada je peču. Možná jen hledám ten dětský sen, kdy jsme s mojí sestrou všechno prožívaly neskutečně srdečně, kdy nám začaly vánoční prázdniny a my zahodily doma školní aktovky a všude bylo plno sněhu a hustě chumelilo. Sdílely jsme tu radost skutečně a opravdově. Byly Vánoce, všude sníh a klid…
Dnes PES, nejistota, zavřeno a někde otevřeno, virová hrůza. A chybí nám to dětské nadšení a těšení. A děti by rádi do dospělých let a já jim závidím to kouzelné nadšení ze všeho. Musíme se z nich poučit a vrátit do našich dětských let.
Naučit se trochu házet starosti za hlavu a začít opravdu ŽÍT 🙂
Krásné Vánoce nám všem!!!
Vaše M.
