20.srpna 1796 se v malé vísce Pokratice čp. 53 narodil rodičům Václavovi a Kateřině syn, jenž dostal jméno Václav. Dnes je obec předměstím Litoměřic. Václav Babinský býval později nazýván Pokratický Venca. Otec Václava pracoval jako zahradník a jeho žena pomáhala v šlechtické domácnosti, kromě Václava měli ještě dva syny a dceru. Studoval na litoměřickém gymnáziu, uměl dobře číst, slušně i psal, mluvil česky i německy.
Ve 20ti letech musel Václav nastoupit vojenskou službu, jeho neklidná krev nesnáší vojenský dril, předstírá šílenství, a z armády je propuštěn. Nějakou dobu je léčen v Praze na Karlově, odkud byl v roce 1824 propuštěn jako invalida. Byl umístěn do Vojenské invalidovny v Praze – Karlíně, odkud brzy uprchl.
Vrací se na Litoměřicko, začíná žít životem tuláka, potlouká se různě krajinou. Velice brzy se seznámí s loupežnickými tlupami. Většinou to byli lidé na okraji společnosti, každá loupežnická banda měla své široce rozprostřené zázemí, mezi ně patřili spřátelení vetešníci, hostinští a podomní obchodníci. Babinský se naučil rychle technické stránce přepadu, který býval v noci.
Společnicí mu byla i Apolena, nebo-li Lény – jeho družka i milenka. Jsou roky, kdy nelze dnes už přesně zjistit, kde se Babinský zdržoval. V roce 1830 – 1833 byl několikrát chycen, vždy utekl a jeho osoba se stala legendou. Dopustil se vraždy a rozhodl se, že opustí území Čech. Loupežnou vraždou získal dost peněz. Odešel do Polska a zde se představoval falešným jménem. V Polsku možná uzavřel i sňatek. Nakonec tam byl zadržen pro podezření, že je hledaným Babinským.
V dubnu 1835 byl Babinský vydán do Čech a bylo obnoveno trestní řízení, které trvalo pět let. Byl obviněn z 12ti zločinů, m.j. loupeže, násilí, falšování cestovních dokladů, loupežné vraždy. Před soudem vždy předstíral prostoduchost, zločiny byly na jedné straně rafinované, na druhé straně si vymýšlel, zapíral a uváděl nepravdivé historky. Svědci byli nevěrohodní, lupič býval různě maskován, těžko poznatelný, kriminální soud neměl věru lehkou práci, jeho pseudonym byl Wenz z Pokratic, Josef Schmidt, Franz Mally, Anton Miller a další.
Nakonec byl vynesen rozsudek, takřka šestiletý proces skončil a Pokratický Venca byl odsouzen na dvacet let těžkého žaláře, který si odpykával v pevnosti na Špilberku. Na Špilberk přišel Babinský 10. června1841 a je popisován jako muž vysoké, silné postavy, mluvící německy a česky. I na Špilberku se pokusil dvakrát o útěk, který se ale nezdařil. Jinak se Babinský choval dle vězeňského řádu, s trestem však smířen nebyl a několikrát žádal o obnovení procesu s tím, že je nevinen, později si trest odpykával ve vězení v Kartouzích (dnešní Valdice u Jičína).
Ve vězení se nakonec stal Babinský zbožným mužem. se setkal s jeptiškami řádu Boromejek, které mu po propuštění v roce 1861 zařídily pobyt ve svém klášteře v Řepích u Prahy, jehož součástí byl nalezinec, polepšovna a také ženská trestnice. Babinský tu pracoval jako zahradník a ke konci života, když už byl hodně nemocný, alespoň pletl proutěné košíky a slaměné rohožky.
Ve volných chvílích si “Venca z Pokratic” rád užíval společnosti v pražských hospodách, kde za zaplacení útraty ochotně vyprávěl historky ze svého bývalého života. Přestože bylo jeho příběhy hodně přibarvené a často úplně vymyšlené, posluchači je milovali. Babinský byl výborný vypravěč a fantazie měl víc než dost, takže se brzy stal doslova legendou. On sám sice zemřel 1.srpna 1879, ale jeho příběhy žijí dál. Ať už ve formě vzpomínek, kramářských písniček, anebo laciných sešitků brakové literatury. Dnes tedy uplyne 142 let od jeho smrti.
