Jeho barva se pohybuje od červené až po karmínovou a také existují druhy s naoranžovělými tóny, mající sladší chuť a obsahující malé měkké pecičky. Dá se říci jiná barva, jiná chuť. Oranžové a červené barvy mají chuť spíše sladkou a vyznačují se křehkostí. Žlutá tamarilla jsou tvrdá a kyselá. Dužina plodů má tmavě oranžovou barvu a rosolovitou konzistenci. Semínka s plochým tvarem a nevelkou tvrdostí lze lehce strávit.
Tamarillo má oválný tvar a měří průměrně sedm až osm centimetrů. Slupka plodu je hladká, naduřelá a lesklá, ale má jistou hořkou příchuť. Ovoce dozrává teprve po sklizni a sklízí se i se stopkou.
Pro svou chuť, vzhled a schopnost kombinace s ostatními plodinami mohou rajčenku jíst jak dospělí, tak děti, sportovci, kojící a těhotné matky nebo starší lidé. Obsahuje vitamíny A a C.
Nezpůsobuje problémy ani lidem, jimž nedělají dobře citrusy, papriky a další druhy zeleniny. Tamarillo dále obsahuje minerály jako vápník, železo a fosfor, vitaminy B1, B2, B3, vlákninu. Patří k důležitým zdrojům pektinů, účinným pro zrak a obranný systém (stejně jako rajče funguje coby antioxidant).
Má málo tuků, proto se ideálně hodí i na hubnutí. Doporučuje se pacientům s problémy s kostmi a padáním vlasů. Redukuje cholesterol, posiluje mozek, paměť a je užitečné při vysokém krevním tlaku.
V Kolumbii a Ekvádoru se tyto plody či listy, předem zahřáté nebo osmahnuté, užívají jako obklady k léčení chřipky, na podrážděný krk, při zánětu mandlí a při angíně.
Lehce hořkou příchuť rajčenky lze odstranit jejím povařením nebo přidáním cukru. Doporučuje se jíst oloupané plody, protože hořkost je typická právě pro slupku – ta se však snadno sloupne ve vroucí vodě.