Definitivně jsem přestala poslouchat hudbu na ulici. Ráda jsem chodila se sluchátky do školy, do knihovny anebo nakoupit. Byla jsem opatrná a dávala si pozor na přechodu a abych do nikoho nevrazila. Svět byl veselejší. Kroky rychle ubíhaly.
S hlasitostí jsem to nepřeháněla. Přehrávač omezoval zvyšování decibelů. Byl to pro mě relax při dojíždění. Měla jsem ráda chvilkové unášení se na melodii. Jednou jsem tak poslouchala rockovou skupinu a mířila na cílové místo mého určení. Poledne a poměrně frekventovaná ulice. Přesto tam právě v onu osudnou dobu nikdo nebyl. Nikdo, kromě mě a osoby v kapuci.
Poprvé jsem ho potkala kousek od zastávky. Letmo jsem se na něj podívala a šla dál. Udělala jsem chybu? Měla jsem jít jiným směrem? Jet pozdější linkou? Karty byly rozdány. Ocitla jsem se v uličce, kde nikdo nebyl. Uslyšela jsem zrychlující se kroky za sebou a tvrdou bolest na levém rameni. Těsně vedle hlavy. Vypadly mi sluchátka a já se otočila. Viděla jsem známou osobou v kapuci.
Nevím, jakým způsobem mě udeřil. Když jsem se otáčela stahoval si kalhoty. Při mém pohledu do jeho obličeje se zřejmě vyděsil. Začal utíkat pryč. Zůstala mi modřina a šok. Chvíli jsem jen tak stála a dívala se kolem. Na okolí se nic nezměnilo. Svět se nezastavil.
Svěřila jsem se první blízké osobě, kterou jsem potkala na svém cílovém místě, kam jsem mířila. Zanedlouho nainstalovali poblíž místa, kde se to stalo kamery. Budova byla označená patřičnými piktogramy a já věřím, že daná ulice bude o něco bezpečnější.
Od toho dne, už jsem nikdy neposlouchala hudbu přes sluchátka. Kamkoliv jdu, snažím se vnímat okolí. Jsem velmi obezřetná v podchodech, v noci a v prázdných uličkách. Vyřizování se snažím přesouvat na denní dobu.
Podlitina zmizela za týden, ale já nezapomenu. Měla jsem zareagovat a třeba ho vyfotit, když utíkal. Je mi líto, že jsem to nezvládla. Nicméně jsem tady a nic se mi nestalo. Děkuji svému strážnému anděli, kterého bezpochyby mám.
„Šťastný je ten, kdo žije ze dne na den, na nic si nestěžuje a je vděčný za každou maličkost.“ A proto jsem ráda, že mužů vyjít ven a projít se. Že můžu žít a jen tak být. Hudba mi však při cestách chybí, to nepopírám.
Obrázek: unsplash.com
