S blížícím se datem porodu mám čím dál větší obavy, zda to všechno zvládnu. Bohužel nejsem jedna z těch maminek, které společně se svým “tatínkem” očekávají a chystají pokojíček pro svého budoucího potomka.
“Tatínek” mé dcerky se jí chtěl zbavit už od počátku mého těhotenství. Staly jsme se pro něj jen přítěží v jeho jinak bezproblémovém životě. Už mi není dvacet, a tak odpověď na otázku, zda si miminko nechat byla jasná. Věděla jsem, že to nebude lehké, ale když se do toho zapojily i hormony, tak je to daleko náročnější. Vídat šťastné páry těšící se na miminko, tatínky, jak se starají o své těhotné ženy. To vše mi vhání slzy do očí.
Mám psa, který mě drží nad vodou a já se necítím úplně tak sama, ale je to zároveň starost a není nikdo, kdo by ho vzal místo mě abych mohla v klidu odpočívat a těšit se na moji dcerku. Nepřestává mě trápit, zda na ni nepřenáším obavy, ale i když bych moc ráda prožívala těhotenství v klidu a radosti, brání mi v tom okolnosti, co se týče financí a údržby bytu a všeho okolo. Rodiče i přátelé mě stále ujišťují, že mám je a budou mi pomáhat, ale každý má už své starosti a já vidím, že od doby, co jsem těhotná, se už tak nevídáme. Jelikož nemohu podnikat tolik věcí, co před tím.
Každý si prostě žije ten svůj život a já nepřestávám doufat, že se časem objeví ten můj princ na bílém koni a postará se o nás obě.
 

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account