Jsem smutná, že považujeme za samozřejmost věci, které samozřejmostí nejsou.
Občas zapomínáme, vážit si lidiček kolem sebe, úsměvů na tvářích, vlídných slov, dobrého jídla a pití, a tak bych mohla pokračovat. Nejhorší je, když si člověk vlastně ani nevšimne, že prožil krásný den, večer, nebo nádherné chvilky. Většinou až něco ztratíme, si uvědomíme, že nám to chybí, a že to chceme znovu…
Jsem romantička a odjakživa si všímám ranní rosy, třpytivé pavučinky, sluníčka, západu slunce, úsměvu na tváři, padajícího listí, radosti a pomoci kolem sebe, ale i bolesti a neochoty od lidí.
Je to možná dobou, nechci to svádět na čas, ten máme všichni takový, jaký si ho uděláme. Kdo chce mít čas na sebe a své záliby, ten si ho udělá a nevymlouvá se na okolnosti.
Snažím se vědomě „zastavovat“. A jen tak být… Protože pokud to neudělám já, udělá to moje tělo a to už může být trošku pozdě.
Ráda pozoruji lidi, všichni někam spěchají, mají nějaký cíl, ale přemýšlí, jestli ten cíl je vážně ten správný? Ten, který je TEĎ pro ně nej…???
Život tvoří právě maličkosti ♥.
Všímejte si maličkostí kolem sebe a mějte nádherné dny ♥.
S láskou, Kristi
