Pohádali jsme se a on za sebou zavřel dveře. Brečela jsem v koutě jako malá holka. Klepala jsem, křičela ať mi otevře. Vzala jsem za kliku a nic. Do svého světa mě nepustil. Bylo zamčeno. Tak jsem tam čekala. Opřená o dveře, schoulená na zemi. Usnula jsem. Ráno jsem se pokusila znovu otevřít. Bylo pořád zamčeno. Přiložila jsem ucho ke dveřím. Zdálo se, že tam nikdo není. Neslyšela jsem kroky ani hlasy. Kam odešel? A co je za těma dveřma? Ať mě pustí, pustí dovnitř. Ne. Ty dveře byly zamčené. Napadlo mi, že je něčím rozbiju, prostě jsem se chtěla k němu dostat. Neměla jsem dost síly. Mlátila jsem do těch dveří celou věčnost, ale nepomohlo to. Byla jsem unavená. Posadila jsem se na zem a plakala. Po chvíli jsem si utřela slzy a pomalu se sbírala z podlahy. Jak jsem vstávala, uviděla jsem přímo před sebou jiné dveře. Byly otevřené. Nikdy předtím jsem si toho nevšimla. S obrovským vztekem jsem koukla na ty zavřené a rozeběhla se přímo do otevřených dveří. Byl tam prostor, čerstvý vzduch a světlo. Konečně jsem se mohla zhluboka nadechnout. Nikdy jsem za sebou nezavřela, takže vidím temné místo, ve kterém stojí nezlomné zavřené dveře. Občas se na ně dívám. Vím, že se mohu přiblížit, opět přiložit ucho a poslouchat, jestli tam je. Můžu zaklepat nebo vzít zakliku. Stejně by bylo zamčeno. Někdy se na ně dívám a čekám, že je otevře. Vím že se to nestane. Ty dveře nenávidím a zároveň je chci tak moc otevřít. Aspoň zkusit zaklepat. Pak zapomenu a nadechnu se volnosti. Je tady krásně. Co kdybych přeci jenom zaklepala. Naposledy. Rozeběhla jsem se. Zaklepala jsem dost naléhavě a čekala, co se stane. Srdce mi bušilo jako divé. Najednou hrozná rána. Dveře ze kterých jsem vyběhla se zabouchly. Asi vítr. Lekla jsem se. No nebála se. Teď to musí vyjít. Musí otevřít. Klepala jsem znovu. Volala jeho jméno. Nic. Bože, jak naivní jsem byla. Vždyť jsem to věděla, že se mi to nepovede. Že už nikdy neotevře a já se nedozvím proč tenkrát ty dveře navždy zavřel. Rozhodla jsem se proto jít domů. Vzala jsem za kliku, ale nešlo otevřít…
Příběhy ze života lidí: Zavřené dveře
-
PUKLÁ VÁZA
JitkaValachovičová||Vypiš se z toho
Sully Prudhome / 1839 – 1907 / přeložil Karel Čapek ( v roce 1901 dostal Nobelovu cenu za...
-
15. srpen – Den relaxace
Jaroslava Korpášová||Vypiš se z toho
Tak že je 15. srpen vyhlášen jako Mezinárodní den relaxace, to jsem tedy absolutně netušila. Ale proč ne, takových...
-
17.8.1965 se narodil Filip Renč
MarcelaKapounová||Vypiš se z toho
U filmu začínal jako dětský herec, po absolvování gymnázia studoval katedru dokumentární tvorby na pražské FAMU. Během studií na...
-
Auto – věc univerzální
Alice Kodlová||Vypiš se z toho
Nejen na dopravu z místa A do místa B. Auto je dobrý i na sex. 🙂 Auto je sice...
-
Zaniklé obce Karlovarska
Lenka Hudečková||Vypiš se z toho
Hluboká (Tiefenbach) Dnes již zcela zaniklá ves Hluboká, německy Tiefenbach, ležela na úpatí Jánského vrchu v horní části údolí...
-
Jak mi hrozil rozvod a já ho odvrátila
JanaLeBlanc||Vypiš se z toho
Minulý pátek jsem si byla pro kafe ve Starbucksu. U kasy se skoro nedalo hnout, neboť všechno místo zaplnily...
-
Knihy Divočina v zahradě a Ptačí smysl z nakladatelství Kazda. Kousek přírody do každé knihovny
Jana Morávková||Vypiš se z toho
Knihy Divočina v zahradě a Ptačí smysl Venku za okny je zima, mráz a šero. Je to přesně období,...
-
15. září – VZPOMÍNÁME – Josef Sudek
Jaroslava Korpášová||Vypiš se z toho
Josef Sudek se narodil 17. března 1896 v Kolíně otci Václavovi a matce Johanně. O rok později se narodila...