Můj zážitek s císařským řezem
Bylo pondělí 12 ledna 2015, šla jsem do porodnice na kontrolu. už jsem se těšila na moji princeznu, až ji uvidím. Valila jsem se jak sud protože, jsem malého vzrůstu, měřím 152 cm a těhotenské bříško bylo větší než jsem byla já. 🙂 Tak na mne všichni koukaly, jako že dítě nosí dítě, přitom mi bylo 20.
Šla jsem na monitor ale čekala jsem v čekárně asi cca 35 minut. Pak jsem šla dovnitř, zvážila se a dala moč na kotrolu. Vše vypadalo dobře. Sedla jsem si na lehátko a sestřička mi dala dva pásy na břicho, jeden na pohyb a druhý na srdičko miminka, hodně gelu, toho dala sestřička vždy dost, že jsem pak měla mokré tričko až na prsa :-). Z monitoru jsem šla do poradny. Když mě paní doktroka prohlížela říkala, že vše je v pořádku. V těhotentví jsem dostala bradavičky na pochvu, okolo a i na porodní cesty, gynekolog furt od začátku říkal bude c.s. tak jsem se s tím léčila. Bylo to i v průkazce a všude napsané že mám kondylomata. Hruuza nepříjemný pocit. 🙁 Když jsem se paní doktorky zeptala, jak budu rodit, zeptala se, proč se ptám. Já ji řekla, že mi gynekolog řekl, že budu rodit c.s. jelikož mam ty potíže, a doktorka se na mě udiveně podívala a řekla že na to se musí podívat. Tak jsem se šla svléknout za závěs a došla na kozu jako je u porodu. Vyhoupla jsem se nahoru a roztáhla nohy, když to doktorka spatřila všude, hrozně se také vylekala. Řekla, že zajde za kolegou a poradí se, protože to bylo moc roznesené na čípku atd.
Mezitím jsem se oblékla a doktorka přišla, sepsaly jsme nějaké papíry ohledně porodu c.s. Kolega přišel a vzal mě na vyšetření a zase papíry vyplnit. Vrátila jsem se k doktorce a ta mi to potvrdila, že ve čtvrtek bude NATALKA na světě c.s. Z poradny jsem šla do druhé poradny . Vedle první poradny. Tam již čekala sestřička a podepisovala jsem papíry na čtvrtek, pak mi vysvětlovala, na co mám být ve čtvrtek připravená. No ráno jsem byla v 8 hodin v porodnici a odešla ve dvě odpoledne… Dlouhý a stresují den pro mě, bála jsem se. Vrátila jsem se domů a byla vyklepaná, protože jsem se bála jít rodit od pasu dolů, tak jsem si musela jit koupit cigaretu, abych se uklidnila. Jsem bývalá kuřačka, ten den už jsem na to nemyslela ani v úterý.
Ale přišla středa večer, začínala jsem být nervózní a mít strach, v tu chvíli jsem neviděla nic jiného, než jen porodní sál. :-/ Od osmé hodiny jsem kontrolovala jestli mám vše do porodnice atd… Od půlnoci jsem nesměla pít a ani jíst, ale ani jsem nespala, nemohla jsem, protože jsem pořád myslela na to, jak to bude probíhat atd. V půl šesté ráno jsem se šla vysprchovat a dooholit. 😀 Oblékla jsem se a vyrazila směr porodnice Apolinář s přítelem. Došli jsme do porodnice v 7:20, já měla být na příjmu v 7:30. Čekali jsme, až si pro mě přijdou, přišli cca v 8 hodin, abych se šla převléknout a odevzdat papíry. Vešla jsem dovnitř i s taškou, ale bez mobilu, ten měl přítel i s kabátem na chodbě. Musela jsem se převléct do košile a županu.
Lehla si na lehátko a dali mě na monitor, asi půl hodiny jsem tam byla, pak jsem šla na klystýr (nejlepší) z toho dne. Po klystýru jsem už chtěla vidět přítele. Neviděla, nemohla jsem už nikam ani na chodbu se rozloučit. :-((( Sestřička mě vzala na porodni sál, prošly jsme dlouhou chodbou až na konec, mezitím tam rodila ještě jedna paní, ale viděla jsem boxy, v kterých se rodí, uff, asi 10 jich bylo, no nic. Přišla jsem na sál, kde bylo asi 50 lidí, z toho lékaři, učni, sestry a já nevím, kdo ještě, no hodně… Bylo mi to v tu chvíli jedno, protože jsem to chtěla mít za sebou. Hrozně jsem se bála.
Sedla jsem si na studený železný stůl, aby mi píchli epidurál do zad. První injekce nezabrala, ani to tolik nebolelo, 🙂 druhá mi také nezabrala, měla jsem pouze mravence v noze a chtělo se mi spát, byla jsem vyčerpaná. Třetí injekce měla už ale zabrat, stále nic, byla mi zima a klepala se strachem. Pak mi píchli další, ta také nezabrala a ani další dvě. 🙁 Řekli ,že mi musí dát celkovou narkozu, jelikož epidural nezabral. Položili mě a připoutali obě ruce a nohy (myslím nevím jistě), dali mi masku na obličej, usnula jsem.
Mezitím to sestřička šla říci příteli, že za chvilku bude holka na světě, ať počká, že mě museli uspat celou. Měl strach. :-/ Sestřička prý příšla během pěti minut a vzala přítele dovnitř a viděl malou. Bylo to prý hrozně rychlé. Mezitím si vzpomínám, že mě budili když mě vezli na jipku, že to mám za sebou a vše je v pořádku. Na jipce jsem se vzbudila k večeru, necítila jsem nohy, pouze jsem chtěla spát. Ani jsem nevěděla v tu chvíli, proč tam ležím, jak jsem byla omámená. Zase jsem usnula. Během celeho dne po porodu jsem byla unavená, večer přinesli miminko. Je to ten nejhezčí pocit, když vidíte, kdo tu je s vámi.
Chtěla jsem všem dát vědět, že jsem v pořádku, ale neměla jsem mobil :-(na focení ani zatelefonování, nic. 🙁 Jedna maminka mi dala zavolat aspoň tak. Miminko jsme měly tak 15 minut a pak přišla sestřička na přiložení, ale já měla vpáčené bradavky, tak to nešlo. 🙁 Teď je mám vytahlé od malé. 😀 Druhý den nás učili vstávat a chodit a já šla na normální oddělení p15.
Zdroj foto:Pixabay.com
