Malý květinářský obchůdek, kde se rodí pohádky
Milé ženy, dnes ráno jsem zažila opakované milé setkání s “kouzelným dědečkem” a řekla jsem si, že Vám o tom napíšu.
Chodím se synem do školky kolem malého rodinného květinářství. Není to žádný přepychový moderní vyšperkovaný obchod, ale mně se hrozně líbí. Za velkými výlohami jsou na kamenech vystaveny krásné pokojovky a ohromný hliněný džbán s mými oblíbenými slunečnicemi. Když chcete vejít dovnitř, zatlačíte na madlo ze slabé větve místo kliky a uvnitř na Vás dýchne atmosféra staré stodoly. V malém žebřiňáku jsou vázy s řezanými květinami, kolem Vás na zdech a stropě je připevněné staré zemědělské náčiní, a když máte zájem, můžete projít obchůdkem do kouzelné zahrady s velkým množstvím rozmanitých bonsají.
Ale největší radost Vám udělá majitel a jediný “prodavač” v jedné osobě. Neustále má dobrou náladu, usmívá se a příjemně se s ním povídá. Teď má bohužel na povídání hodně času, protože ulice, kde je jeho obchůdek, je dlouhodobě neprůjezdná kvůli stavbě obchvatu a nové kanalizace. Tím také ztrácí většinu svých zákazníků a noví se k němu nemají šanci dostat. 🙁 Na jeho náladě to ale nepoznáte, vždycky Vás přivítá usmívající.
Miluju pokojovky, mám je na každém volném místečku, i v koupelně, a můj syn se tím ode mě nakazil a v létě projevil přání mít ve svém pokojíčku také živé kytky. Dosud tam měl na okně jen několik umělých – z praktických důvodů. Usoudila jsem, že už má snad rozumu dost, aby jsme nemuseli z koberce sbírat hlínu, tak jsme zavítali do zmíněného obchůdku. Pan majitel nás krásně přivítal a řekl, ať se zastavíme druhý den, že pro nás něco připraví. Když jsme se zastavili nazítří, měl už v tašce zabalené dva květináče s malým fíkusem a aloe vera a s úsměvem nám je podával. Začala jsem lovit peněženku, ale on, že prý ho urazím, že to je dárek pro Fandu (zapamatoval si synovo jméno:-) ). Fandovi zdůraznil, že aloe vera je léčivá, že když bude mít bolístku, stačí ulomit lístek, potřít a zahojí se mu.
Pár dnů na to Fanda upadl a volal, ať mu dojdu do pokojíčku pro lístek té zázračné kytičky a vyléčím mu to. Když jsem mu ránu potírala, ani nedutal.
Další den jsem, jako poděkování, přinesla panu zahradníkovi kousek čerstvě upečené bublaniny.
Každopádně od té doby vždycky, když jdeme kolem, zdravíme se a chvilku si povídáme. Jednou jsem si tam byla koupit dekorační drobnost za 10,-Kč a pan zahradník mi dal – pro radost – větvičku bílých chryzantém.
A dnes? Dnes jsem se rozhodla, že si koupím zeminu a přesadím si některé pokojovky a co myslíte? Pan zahradník se ptal, jak se mám a jak Fanda – zmínila jsem, že ho trápí rýma a začal pokašlávat. Pan zahradník řekl, že on se ženou se léčí celý život bylinkami a už 20 let nepotřebovali lékaře. Vyprávěl mi, jaké bylinky používá a jak je správně zpracovat a pak se najednou sebral, odběhl do té jeho kouzelné zahrady a přinesl mi dva květináče s bylinkami, které prý Fandovi pomůžou. A když jsem mu je chtěla zaplatit… řekl, že bylinky jsou boží dar a ani ve snu by ho nenapadlo si za ně někdy vzít peníze.
Věřte, že jsem odcházela s úsměvem, dojetím a cítila jsem se jak v pohádce. V téhle uspěchané bláznivé době prostě ještě stále existují kouzelní dědečkové…
PS: kdybych jen věděla, jak pomoci, aby obchůdek nestrádal a zákazníci si ho našli i přes obtížnou dostupnost…
Zdroj foto:Pixabay.com
