Vášeň pro Afriku se podle historiků u Holuba projevila již přibližně v deseti letech, tedy koncem padesátých let 19. století. S rodiči tehdy žil v Pátku nad Ohří, malé obci na Lounsku, kde Emilův otec působil jako lékař v klášteře premonstrátů. Budoucí badatel se vydal v jeho šlépějích; vystudoval gymnázium v Žatci, poté lékařskou fakultu a záhy po dokončení studií se vydal na svou první africkou cestu.
Holubovy cesty do Afriky
Emil Holub prožil v Africe celkem jedenáct let. Cílem prvního pobytu bylo objevit prameny Nilu a místa, kam doposud lidská noha nevkročila. To se zčásti podařilo; pořídil například první mapu Viktoriiných vodopádů. Vrátil se po sedmi letech, v roce 1879, a s velkou slávou a poctami uspořádal velké výstavy na Střeleckém ostrově v Praze a ve Vídni.
Během let vydal cestopis a také začal plánovat novou cestu – skutečnou velkou expedici, na rozdíl od té první dobře zajištěnou finančně i materiálně. Do Afriky se vrátil v letech 1883 až 1886 opět s velmi ambiciózním plánem: projít celý kontinent od Kapského Města až do Egypta. To se do té doby nikomu nepodařilo a nepodařilo se to ani Holubovi, což ovšem nemohlo oslabit jeho triumfální návrat do Prahy. V následujících letech získal nejrůznější řády a vyznamenání, byl jmenován čestným členem řady vědeckých společností a napsal další knihu. Z Ameriky přišla nabídka na zřízení Afrického muzea, štědrou dotaci a místo ředitele, Holub si však přál, aby jeho sbírky zůstaly v Čechách. Národní muzeum ale jeho dary kvůli nedostatku místa odmítlo, a tak se cenný materiál postupně rozmělnil do expozic řady velkých evropských muzeí. Emil Holub nakonec zemřel v ústraní a chudobě ve věku 55 let, vyčerpán řadou tropických nemocí.
