Čtenářský deník – noční můra nás rodičů
Vloni jsem se zařekla, že je to naposled, co dceři nutím a pomáhám do čtenářáku.:;(
A je to tu zas. V úterý jedu do knihovny a půjčuji knihu. Den po té mi dcera sdělí, že je ještě třeba vypůjčit další knihy, tak jako blbeček jedu opět. Bydlíme na vesnici, tak že všude dojíždíme;-).
A dnes je poslední den, kdy má dcera možnost si čtenářský deník dopracovat, bohužel však dnešní den jí hází vidle do jejího skvělého plánu. Dcera mi na moje ataky odvětila, že ona má jiný režim plnění pracovních úloh na rozdíl ode mne a proto si nerozumíme. Asi teda, pokud jsem svou dceru vůbec dobře pochopila.
Je čas 22.46 a vím, že ona už na tom pracuje. Konečně si říkám. Ale stihne to do rána? Přece jen zítra je ještě školní výuka, poslední den před vánočními prázdninami.
No na každej pád, se už nebudu angažovat, rozčilovat a zlobit. Dceru jsem mnohokrát upozorňovala na poslední limit a já půjdu za necelou hodinu spát a dcera se svým 15ti letým rozumem má zřejmě zcela jiný plán, no tak jsem na ní zvědavá.
S neklidným svědomím půjdu spát a s přáním poper se s tím holka SAMA.
Ráno jí pošlu určitě do školy už jen proto, že nese hotový deník svého spolužáka, který onemocněl angínou.
Ta že zítra si držím palce, aby to všechno dobře dopadlo*angel*.
Vaše M
