Vždycky jsem nechodila moc ven. Ale i přesto mě chybí pár věcí.
Jít s malým jen tak ven bez roušky.
Jo, to asi každému, co? Jen tak jít ven. Chodíme do přírody, nicméně pokud se rozhodne hodně lidí jít takhle ven, otáčíme to. 2 nebo 3 dny v týdnu si děláme jen filmové dny. Abychom byli doma, co nejvíc. Ale občas to nejde, protože malého pak nic nebaví. Aspoň na půl hodiny ven musíme.
Nehty.
Jo, stihla jsem si na ně zajít ještě před nouzovým stavem. 😀 Mám je tak dlouhé, že bych si připadala jako bez jednoho článku prstu. No, nevadí.
Některé potraviny.
Jako člověk, kterému odchází pomalu, ale jistě lednice. I normálnímu. Není mouka, kolikrát ani mléko. Prostě nic. To je masakr kolikrát. Malej jí pár svých oblíbených svačinek… A když ty nejsou, potřebuji mléko do jogurtovače. Tomu se říká smůla.:-D
